Editorial 2017/XII/1

Authors

DOI:

https://doi.org/10.14712/18023061.550

Abstract

Vážení čtenáři,

přinášíme vám nové číslo Envigogiky – přehledně: 6 článků, z toho 2/3 recenzovaných, celkem 103 stran textu, počítáme-li ovšem 37 stránek inspirativní povahy. Sešlo se zde 10 autorů, z toho jen 3 muži. První letošní číslo je zároveň 32. vydáním časopisu, který vychází již 12. rokem – přehled toho, co jsme dosud vydali, viz tabulka 1.

Dozvěděli jste se z tohoto výčtu něco podstatného o povaze, nebo kvalitě textů, a o Envigogice jako takové? Informace tohoto typu vedou asi jen k úvahám o mase slov a písmen, které byly určitým způsobem kultivovány – posouzeny recenzenty, zpracovány editory, formálně ošetřeny. O povaze výsledku ale nesvědčí. Tato exaktní data můžeme používat nanejvýš v symbolické rovině, například přemýšlet o magii čísel 1, 2, 3, která se zde opakují v různých kombinacích, součtech, násobcích… Na jejich základě lze rozvíjet úvahy veskrze osudové, jež ovšem nevybízejí k další debatě, výměně zkušeností, usilování o změnu. Nepřitahují pravděpodobně ani pozornost čtenářů.

O to nám ale právě jde – být prostředníkem mezi těmi, kteří mohou a mají potřebu cosi sdělit, a poněkud anonymním, avšak pozorným a naslouchajícím obecenstvem. Z tohoto hlediska je ve zvyku uvádět údaje o čtenosti a citovanosti textů: jejich celkový „impakt“. Mají ukazovat obecně uznávanou „cenu“ publikovaných článků i celkovou „hodnotu“ časopisu, jež pak je přitažlivý především pro autory. „Impaktový“ status publikačního média přebírají jednotlivé příspěvky; časopis se pak stává i žádoucím zdrojem informací hlavně zase pro ty, kdo zde chtějí publikovat. Smyslem je podpořit publikační procesy, jakožto ovšem soutěž autorů a o autory, do níž jsou zahrnuti aktivní (tedy citující) čtenáři jako rukojmí. Protože – co my všichni ostatní? Psát, aby (člověk, autor) zvítězil, je těžké; číst, aby se podpořilo vítězství někoho jiného (většinou na oplátku), ještě těžší. Dává to smysl jen za určitých okolností: publikační dostihy fungují, pokud se vytvoří dostatečně soudržné společenství lidí, kteří si vzájemně naslouchají a podporují se. A to je právě naším cílem. Abychom si v tomto ohledu rozuměli: Envigogika sdružuje 262 autorů, 212 recenzentů, 2 a více editorů, a množství čtenářů, kteří ji denně navštěvují (314 registrovaných, další viz obr. 1.). Důležité ale je, zda si máme pořád co říci.

V tomto čísle Envigogiky se o to pokoušejí (výše zmínění) autoři. Zuzana Svobodová uvažuje o přirozenosti, jež je základem výchovy, ale také jedním z „protikladů“ kultivace člověka. Je podmínkou harmonického života utvářeného výchovným působením – a to podmínkou, která má být příhodně využita ve vhodné (naší?) době. Renomovaný kolektiv autorů (Svatava Janoušková, Tomáš Hák, Bedřich Moldan) přemýšlí o indikátorech udržitelného rozvoje jako o nástrojích pro vzdělávání veřejnosti. Navrhuje pět klíčových indikátorů – lidé, planeta, prosperita, mír a partnerství – které reprezentují hlavní dimenze udržitelnosti, a tedy zpřehledňují tuto poněkud složitou oblast. Jsou tak nástroji osvěty, mohly by ale také sloužit jako velmi obecné vzdělávací cíle, jež lze pro různé potřeby a úrovně vzdělání naplnit konkrétním obsahem. Silvie Svobodová zjišťuje vliv vybraných proměnných na environmentální gramotnost žáků 2. stupně základní školy: analyzuje především působení volnočasových aktivit na hodnoty environmentálních vědomostí a proenvironmentálních postojů (nejpříznivěji se projevují aktivity zaměřené na pobyt v přírodě a sport). Danuše Strnadová, Hana Brůhová Foltýnová a Radomíra Jordová hodnotí výsledky dopravní kampaně „Oblékáme hada Edu“ určené pro děti z mateřských škol a 1. stupně základních škol. Jak vyplývá z dat shromažďovaných od roku 2014 ve 49 školách, mezi hlavní faktory úspěchu patří… ale to už se dočtete v samotném článku.

V textu, který by nás měl inspirovat, uvažuje Jiří Olšovský na téma souznění, autentického spojenectví člověka s přírodou, s mimolidskými bytostmi, s celkem bytí a kosmu. (Potřebnou) změnu myšlení staví do opozice proti vyumělkovaným spekulacím a zlovolným konstrukcím dneška. V jiném textu, sestaveném na základě výpovědí drobných podnikatelů, hledá i další z autorů (Jana Dlouhá) nový, „autentický“ vztah k původním zdrojům, postupům, procesům a jejich výsledkům, a tedy ke skutečnosti jako takové. Ukazuje se, že práce pomáhá člověku si uvědomit sebe sama, hledat své místo v širším společenství i okolním prostředí, rozvíjet své vztahy k jiným lidem i chápat smysl své každodenní existence. Zkušenosti úspěšných, byť v našich podmínkách těžce se prosazujících podnikatelů, shromážděné v tomto textu a transformované do podoby etických principů a základních kompetencí nezbytných pro zelené podnikání, lze pak také využít jako základ výchovy k (poctivému) občanství, která v našich podmínkách citelně chybí.

Přejeme i Vám, aby se dařilo (třebaže těžce) se probíjet k vlastní, autentické zkušenosti a tedy i poznání. Snad k tomu i toto číslo Envigogiky tak trochu přispělo.

Tabulka 1. počet článků v Envigogice od r. 2006

Obr. 1. Návštěvnost Envigogiky v posledním období

Downloads

Download data is not yet available.

Metrics

Metrics Loading ...

Author Biography

Jana Dlouhá, Charles University Environment Center

Researcher in Charles University Environment Centre; co-founder of the Enviwiki knowledge base; vice-president of international network of higher education institutions Copernicus Alliance. Concerned with transformative education and educational transformation in the light of sustainable development; interests span from digital media, open education resources, to social learning and participatory approaches in public dialogue.

Additional Files

Published

26. 10. 2017

How to Cite

Dlouhá, J. (2017). Editorial 2017/XII/1. Envigogika, 12(1). https://doi.org/10.14712/18023061.550

Issue

Section

Editorial

Most read articles by the same author(s)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>