Mýty kolem elektronických časopisů

Jana Dlouhá
S elektronickým publikováním jsou spojeny četné mylné představy a předsudky. Článek upozorňuje na některé výhody virtuálního prostředí, které mohou znamenat jeho vyšší využitelnost i v odborné oblasti.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Mýty kolem elektronických časopisů

2007-09-04 08:52:47

S elektronickým publikováním jsou spojeny četné mylné představy a předsudky. Článek upozorňuje na některé výhody virtuálního prostředí, které mohou znamenat jeho vyšší využitelnost i v odborné oblasti.

Motto:

„Časopis – jak tištěný, tak elektronický – má své výhody a nevýhody. Elektronický časopis je velmi flexibilní, oproti tištěnému může navíc obsahovat zvukový záznam, videoklip a jiný doplňkový materiál. Někdy je velkou nevýhodou nemožnost ověřovat autenticitu zveřejňovaných informací, a proto se také e-články nemohou používat ve vysokoškolských pracích jako relevantní zdroje informací.“ (Hranička, Jehlíková, Pezlarová, 2007)

To je názor kolektivu autorů z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Co na to jiné zdroje?

Mýtus č. 1 – kvalita a prestiž

Přes různé výhody, které jsou spojeny s vydáváním elektronických časopisů a jejich využíváním, probíhá jejich přijímání pomalu a práce zde publikované jsou často podceňovány. Na rozšířené mylné představy a předsudky s nimi spojené upozorňuje José A. Mari Mutt (v překladu Nadi Smékalové). Jak říká, k této nedůvěře přivedly pravděpodobně první pokusy s elektronickým publikováním, které neměly dostatečnou odbornou úroveň. Reputace elektronických časopisů pak už byla poškozena, zůstalo stigma, jež i do budoucna znamenalo nižší kredit, podstatně menší prestiž.

Jak ale autor současně namítá, dnes už se tato situace začíná výrazně měnit – věhlasné univerzity, vědecké společnosti a vydavatelé elektronické časopisy podporují. Články v nich zveřejňované snesou stejně přísná měřítka hodnocení jako články v tradičních vydáních. Především anglické univerzity prosazují názor, že články zveřejňované elektronicky nebo tiskem mají stejnou hodnotu. (Mutt, 2000)

Mýtus č. 2 – nestálost

K dalším předsudkům ohledně elektronického publikování, které José A. Mari Mutt vypočítává, patří jejich nestálost – texty a celá média mohou kdykoliv zmizet. Pravda ovšem je, že vydavatelé, knihovny elektronických dokumentů i knihovny tradiční rozvíjejí podmínky pro archivování a zajištění trvalého přístupu k elektronickým časopisům (na různých nosičích jako CD ROM, pevné disky atd.). (Mutt, 2000)

Pro nás je v této oblasti důležitý systém tzv. WebArchivu, což je digitální prostředí pro dlouhodobou archivaci „českých“ webových zdrojů. Ochranu a uchování těchto dokumentů zajišťuje od roku 2000 Národní knihovna ČR ve spolupráci s dalšími institucemi.

Mýtus č. 3 – forma

Jedině tisk je pro mnoho vědců správný způsob publikování – elektronické časopisy nejsou v oblibě, protože trvá zajetí zavedených zvyků a tradic. Starší badatelé jsou spokojeni se současným modelem a netouží po změně; ovšem nová vědecká generace, která s elektronickými pomůckami vyrostla, bude už tato média přijímat mnohem snadněji. (Mutt, 2000)

Jak proti nedůvěře bojovat?

Nařčení z nízké kvality

Elektronické zdroje je třeba přísně posuzovat jak při hledání informací, tak také v případě, že se chystáme zveřejnit svou práci. Pro elektronické vydávání různých textů hovoří řada faktorů: snadnost publikování je na prvním místě, hned potom ovšem následují další možnosti jako interaktivní prostředí, které podporuje rozvíjení prezentované myšlenky atd. Lehkost, s jakou lze všelijaké materiály zveřejnit, však může nepříznivě ovlivnit jejich kvalitu. Dobrou práci od špatné je třeba umět řádně rozlišit; ve virtuální sféře platí ovšem stejná kritéria jako pro zdroje tištěné – kvalifikace autora, reputace vydavatele atd. Kvalitní článek lze poznat podle obsahu (přesnost, bezchybnost, šíře a hloubka pokrytí problematiky, objektivita, aktuálnost) a podle formálních znaků (například správnost a korektnost použití zdrojů a citací).

V neprospěch daného zdroje hovoří například tyto faktory:

  • Nedostatek informací o autorovi a zodpovědné osobě
  • Chybějící data vzniku
  • Problém s rozlišením původních a převzatých informací
  • Marketingově orientované informace

O spolehlivosti informačních zdrojů jsme psali v minulé Envigogice (viz Dlouhá, 2007 a odkazy navazující).

Co se týče zaručení pravosti a neporušenosti dokumentu, počítačová technika v dnešní době poskytuje již velmi vyspělé prostředky využívající zaručeného elektronického podpisu. Zaručený elektronický podpis je elektronický podpis v takové formě, která, zpravidla kryptografickými metodami, zaručuje i integritu dokumentu a autentizaci podepsaného. Pro některé účely je navíc vyžadován zaručený elektronický podpis pouze s předepsanými typy certifikace, tedy „založený na kvalifikovaném certifikátu“. Zaručený elektronický podpis zajišťuje (podle přispěvatelů Wikipedie, 2007):

  • autentizaci (nepopiratelnost) – lze prokázat, že autorem je skutečně ten, kdo je pod dokumentem podepsán, autor nemůže popřít, že dokument podepsal
  • integritu dokumentu – lze prokázat, že po podepsání nedošlo k žádné změně, soubor není poškozen (ani záměrně, ani omylem)
  • někdy má i funkci časového razítka, tedy prokazuje datum a čas podepsání dokumentu.

Ochrana autorských práv

Odborné publikování pečlivě chrání autorská práva - zisk v oblasti výzkumu plyne především především z ochrany jeho výsledků. Ve vysoce specializovaných oblastech vědy většinou existuje křehká finanční rovnováha, kterou by volný přístup k informacím například ve formě elektronické zásadně narušil. Odborné časopisy mají své pevné místo v tomto systému: zajišťují vysokou kvalitu obsahu; jsou však šířeny za poplatek, který pouze pokrývá výrobní náklady. Elektronické publikování bývá proto často jen doplňkovou formou papírové formy. Přístup k dokumentům je omezen a chráněn přístupovými hesly a kódy, které čtenář získá až po registraci a zaplacení určitých poplatků. (Svršek, 2000) Využití výše zmíněného elektronického podpisu by mohlo podpořit rozvoj i v této oblasti.

Forma elektronického publikování

Při snaze cokoli sdělit odborné komunitě je prvotní obsah, o lecčems však může rozhodovat i forma, kterou se při publikování chystáme použít. (viz také Menoušek, 2002) Možnostem a omezením elektronického prostředí by měla odpovídat i formální stránka zde zveřejňovaných dokumentů – všechny zvláštnosti elektronického publikováním měly být nejen respektovány, ale také využívány.

Odborné články, které mají být zveřejněny na internetové síti, se mají od samého začátku psát poněkud jinak, než materiály, určené k publikování v klasických časopisech. Autor „přijímá pozvání určitého žánru“, a tedy má vědět, jak svůj text vhodně uspořádat. (Menoušek, 2002)

V některých oborech výzkumníci udržují určitý postup pro publikování, kdy článek musí být publikován nejdříve v některém odborném časopise jako primárním komunikačním médiu; jinde se ale toto pravidlo striktně nedodržuje. (Svršek, 2000) Je tak možné psát přímo do elektronické formy a například část použité argumentace ponechat ve zdrojových dokumentech. Využití všech možností Internetu zvýrazní výhody, které elektronický text nabízí.

Další výhody elektronických časopisů

Na tomto místě není provedeno plnohodnotné srovnání tištěných a elektronických dokumentů (k tomu viz spíše dokumenty, které jsou dostupné v odkazech); na některé nové prvky či vlastnosti virtuálního prostředí je však vhodné upozornit:

Elektronické publikování podporují hlavně jeho praktické výhody. V knihovnách šetří fyzický prostor a čas na získání článku. Výzkumník obvykle nemá přístup k veškeré potřebné literatuře v papírové formě a elektronická forma dokumentů mu tuto možnost nabízí. Dnes se často používá slogan: „Vytiskni si to, co právě používáš“. (Svršek, 2003)

Počet udržovaných vědeckých článků velmi rychle roste. Ekonomika je neúprosná a jednoznačně hovoří ve prospěch elektronických časopisů – tyto vydavatelské systémy jsou také spravedlivější také pro méně majetné vědce a zájemce o vědu. (Svršek, 2000)

Cena elektronického publikování je nízká, přístup k publikacím je jednoduchý. Například provozní náklady knihovny (knihy, časopisy atd.) ve vědecké instituci tvoří až 1/4 ceny celkových nákladů na odbornou literaturu. Také z hlediska vydavatele jsou vážným problémem finanční náklady a řada publikací je nucena publikovat v elektronické formě, odborné časopisy nevyjímaje. (Svršek, 2003)

Jsou zde ovšem i důvody související s rozvojem vědy samé. Zřejmě jednou z nejvíce přitažlivých vlastností on-line odborných časopisů je možnost systematické konzultace. Každý výzkumník může svoji práci ihned konzultovat se svými kolegy na celém světě. (Svršek, 2003)

Určujícím faktorem pro šíření vědecké práce je dostupnost kvalitních informací. Elektronická média umožňují nejsnadnější přístup k informacím. (Svršek, 2003)

Elektronické archivy umožňují čtenářům rychlý přístup pomocí omezujícího filtrování informací – nahradily tak v řadě oblastí konvenční archivní roli odborných časopisů. (Svršek, 2000)

Virtuální prostředí otevírá nové možnosti práce s textem: například víceúrovňový obsah (hypertextové odkazy, grafické přílohy, resp. simulace), interaktivita textů a zpětná vazba mezi autorem a čtenáři. (Hranička, 2007)

Elektronické publikování nabízí řadu podpůrných nástrojů, které svým způsobem zkvalitňují zpracované informace (bibliografické či plnotextové databáze článků, různé vyhledávací nástroje atd.) a praktické pomůcky (například upozornění, posílání časopisu na e-mail). (Šťastná, 2002)

Otevírají se tak další možnosti využití textů – lze například utřídit výsledky interdisciplinárního výzkumu tak, že čtenář se rychle zorientuje a získá pedagogicky uspořádaný materiál. (Svršek, 2000)

Možná tak brzy nebude důležitý jen rigoróznost a vědecký obsah, ale také další vlastnosti, které přibližují vědeckou práci neodborné veřejnosti. Užitečnými nástroji v tomto ohledu se stávají také multimédia, tedy zvukové a obrazové záznamy, počítačová grafika a modelování. (Svršek, 2003)

Elektronické sítě tedy otevírají nové možnosti komunikace vědecké komunity mezi sebou i navenek. Patří mezi ně např. moderované komentáře, které lze připojit k určitým částem článku nebo postupné doplňování informací tak, jak se výzkum vyvíjel daným směrem. (Svršek, 2000)

Všechny tyto názory ilustrují vybrané elektronické časopisy, jejichž seznam zveřejňuje E-journal v rozsáhlém seznamu elektronických periodik. (Mutt, 2000)

Závěr

Jestliže elektronické publikování se dosud nepovažuje za plnohodnotnou součást vědecké kultury, tak také tištěné časopisy mají své nevýhody, byť se o nich tolik nehovoří. V některých oborech mají papírové odborné časopisy silná omezení, co se týče počtu stran. Vydavatelé hodnotí kvalitu svých odborných časopisů podle počtu publikovaných článků a potom užitečnost, čitelnost, nové myšlenky nebývají nezbytně prvotním kritériem. Tato omezení vedou také k velmi zkráceným verzím článků, které mají význam výlučně pro odborníky v oboru a nemohou nic říci široké odborné veřejnosti. V mnoha oblastech vědy dnes také existuje rostoucí nespokojenost s pomalostí vydávání odborných časopisů. Vědci postupně docházejí k poznání, že elektronické publikování jim dává nové a tvůrčí možnosti. (Svršek, 2000)

Určitě nějakou dobu potrvá, než kolem elektronických médií vznikne kvalitativní „síto“ a systém posuzování, které současně poskytnou přehled a roztřídí různé druhy publikací podle jejich spolehlivosti. Někde je zodpovědnost za každou publikovanou práci zaručena již dnes, je vyloučeno například plagiátorství. Protože výměna myšlenky probíhá prakticky nepřetržitě, je také zajištěna jejich důvěryhodnost. (Svršek, 2003)

Elektronická cesta se postupně stává primárním způsobem komunikace a publikování vědeckých informací, a tato média nahrazují konvenční odborné časopisy. Zdá se proto, že současný model publikování a udržování vědeckých informací v odborných knihovnách nemůže být trvalý a k elektronickým formám bude stále více směřovat. (Svršek, 2000)

Zdroje:

  • Hranička, Richard; Jehlíková, Hana; Pezlarová, Milada. Metamorfóza vědeckých časopisů v době internetu. Ikaros [online]. 2007, roč. 11, č. 1 [cit. 2007-08-31]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/3807>. URN-NBN:cz-ik3807. ISSN 1212-5075.
  • Menoušek, Jiří Jak hledat medicínské informace na internetu ? Stručný průvodce, určený nejen odborné zdravotnické veřejnosti. Zdravcentra. Dostupné z www <https://www.zdravcentra.sk/cps/rde/xchg/zcsk/xsl/3141_1558.html> ISSN: 1336-4154
  • Přispěvatelé Wikipedie, Elektronický podpis [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2007, Datum poslední revize 19. 05. 2007, 21:07 UTC, [citováno 4. 09. 2007] <http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Elektronický_podpis&oldid=1509468>
  • Menoušek, Jiří. Jak (ne)napsat článek pro odborný časopis? Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 9 [cit. 2007-09-03]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1127>. URN-NBN:cz-ik1127. ISSN 1212-5075.
  • Mutt, José A. Mari. TISK versus INTERNET. Volně přeložila Naďa Smékalová. Knihovní obzor. Čtvrtletník Vědecké knihovny v Olomouci. [online] 2000/3 Dostupné z www <http://www.vkol.cz/obzory/20003_05.htm> ISSN (elektronická verze) 1214-6498.
  • Svršek, Jiří, Elektronické publikování ve vědě Natura [online] 01/2000 Citováno [2007-08-28] Dostupné z www <http://natura.baf.cz/natura/2000/1/20000103.html> ISSN 1212-6748
  • Svršek, Jiří. Elektronické vědecké články. podle článku Mauricia Ayala-Sáncheze. Natura [online] 1/2003 Citováno [2007-08-28] Dostupné z www <http://natura.baf.cz/natura/2003/1/20030102.html> ISSN 1212-6748
  • Šťastná, Petra. Role elektronických seriálů ve vědecké komunikaci. Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 1 [cit. 2007-09-03]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/995>. URN-NBN:cz-ik995. ISSN 1212-5075.

Další zdroje

Nejaktuálnější články stejného autora (stejných autorů)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>