V zemi, kde si ekonomové hrají tu na klimatology, jindy na politology, anesteziologové na ekonomy a družinářky na znalce kultury snad pro jednou projde, že si architekt zahraje na prognostika.

Z čeho vyjít? Máme Nečasovu vládu, v níž se ministři střídají jako svatí na orloji a z původních už zůstali kromě premiéra snad jen ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ministr financí inženýr chemie Kalousek a ministr zdravotnictví a zaplať Pán Bůh lékař Heger. Už delší dobu nemáme po odstoupení Saši Vondry ministra obrany. Máme Parlament, kde v Senátu má většinu opozice – ČSSD s KSČM, a v Poslanecké sněmovně máme jen nejistou těsnou většinu vládní koalice 101 poslanců, pokud zrovna někdo z nich nerebeluje, není vyloučen z poslaneckého klubu nebo nemá stání u soudu.

Po jednom ostudném prezidentovi už se do této funkce prolhal a na MDŽ bude inaugurován další. Neslibuje pokračování politiky Václava Klause, ale určitě podobné ostudy. Lhal v předvolební kampani o rodině Karla Schwarzenberga i o něm samotném, lhal o výši svého důchodu, aby se zalíbil důchodcům a prosťáčkům (či někdo opravdu věří, že bývalý poslanec, předseda vlády bere důchod 14 tis. Kč, jak tvrdil?), lhal o Miroslavu Šloufovi, o svých sponzorech a volebních účtech, o aférách z dob jeho vlády, v předvolební rétorice urážel své protivníky, novináře, nejen Sudetské, ale všechny Němce a Rakušany, naše emigranty, apeloval u voličů na nejnižší pudy závisti, nacionalismu a šovinismu. Lhal, když sliboval, že bude po tom všem prezidentem všech, protože nedokáže překročit svůj stín a jedináčkovský komplex výjimečnosti, svou aroganci a intrikánství, které jej spojují s dědictvím Václava Klause víc, než je zdrávo.

Opozice sice do vlády buší a obden vyvolává hlasování o nedůvěře vládě, ale sama žádnou ucelenou pozitivní vizi veřejnosti nenabízí – jen nadává. Ústavní soud se blíží stavu ochromení a ztráty usnášeníschopnosti. Policie neví, jestli ještě platí Lessyho snaha začít konečně fungovat, jak má, nebo už zase má případy nevyšetřovat a odkládat, jako za opoziční smlouvy a dlouho po ní. Státní zástupci nevědí, zda stále ještě platí snaha exministra Pospíšila, nejvyššího státního zástupce Zemana a jeho zástupkyně Bradáčové stíhat zločiny „padni komu padni“ až do politických špiček, nebo už ministr Blažek z ODS zařazuje zpátečku. 33% oprávněných voličů, kteří dali ve 2. kole prezidentských voleb hlas Miloši Zemanovi, se ještě raduje z vítězství nad 27 % voličů Karla Schwarzenberga. A 40 % voličů, kteří k volbě ve 2. kole nešli, si stále ještě myslí, že udělali dobře. Omyl, který nás může mrzet všechny.

ČSSD se teď může obávat otevřeného střetu s novým prezidentem, nejen msty za jeho odvržení ve volbách v roce 2003, ale i rozštěpení, díky osmělení páté kolony dosud latentních Zemanovců uvnitř strany. K politování budou zejména ti, kdo dali přednost v 1. kole Zemanovi před vlastním kandidátem Jiřím Dienstbierem, protože žádného vděku se jim nedostane. I na ně dopadne Zemanův mstivý pragmatismus, i když stejně jako dřív vykonavateli budou jiné nastrčené osoby, nikoliv Miloš Zeman osobně. On se nebude špinit.

Koaliční rádoby pravicová vláda je u levicového prezidenta zjevně v nemilosti a ten jí to dá brzy znát. Podpory Zemana bude litovat ta část ODS, která mu dala ve slepé důvěře v rady Václava Klause přednost před pravicovým Schwarzenbergem. TOP 09 si jistě žádné iluze nedělá, protože kandidaturou Karla Schwarzenberga to Miloši Zemanovi v cestě na Hrad řádně zkomplikovala a to se nezapomíná. Karel Schwarzenberg to neměl lehké jako ministr zahraničí s Václavem Klausem, ale lze se obávati, že to s novým prezidentem nebude mít o nic lehčí. Stranu LIDEM Zeman vůbec neuznává jako demokraticky zvolenou do Parlamentu ČR, ačkoliv její zástupci v Poslanecké sněmovně byli řádně zvoleni za Věci veřejné a odpovědnost mají nadále vůči svým voličům a předvolebním slibům, nikoliv vůči stranickému sekretariátu Věcí veřejných. Jsem opravdu zvědav, jak se bude nový prezident chovat, pokud bude na něm jmenování nového ministra obrany za tuto stranu, bude-li dodržena koaliční smlouva a její dodatek z doby Vondrova odstoupení.

Kdyby voliči nenaletěli demagogii, populismu a lžím Miloše Zemana a jeho podporovatelů a volili toho čestnějšího, bohatého a tudíž stěží zkorumpovatelného vlastence, který se ani při faulech Zemanova týmu nesnížil k nepravdám ke znemožnění soupeře, nebyl by Zeman zvolen. Je to i naše národní ostuda před světem, jak jsme uchopili svou první příležitost k přímé volbě prezidenta. Stačí si poslechnout komentáře nejen z našich sdělovacích prostředků a většiny naší skutečné elity, ale i krajanů, politiků a sdělovacích prostředků ze sousedních zemí. List Die Welt radí svým politikům, aby Zemana po jeho nacionalistické protiněmecké tirádě nezvali do sousední SRN, velmi kritické jsou k jeho předvolební rétorice i v Rakousku, Polsku a ve Slovenské republice. Hezky začal ty přátelské vztahy se sousedy, jen co je pravda. Předvedl opravdu názorně své evropanství a „zasypávání příkopů“.

Miloš Zeman nepřekoná ani svůj přezíravý vztah ke sdělovacím prostředkům a novinářům, ani ke svým politickým oponentům. Bude těžko skrývat i svůj přezíravý vztah ke svým podřízeným a spolupracovníkům, po jejichž zádech se vyškrábal znovu na výsluní, pokud projeví odlišný názor díky vlastním mozkům. Choval se tak ostatně i ke „svým“ ministrům v době, kdy byl premiérem. Exministři Petra Buzková nebo Miloš Kužvart by mohli vyprávět.

Miloš Zeman by nejvíce překvapil a šokoval celou zemi, kdyby se tato má chmurná vize nenaplnila a kdyby se zásadně odstřihl od své dosavadní pověsti a minulosti. Obávám se ale, že zde platí ono české přísloví „Starého psa novým kouskům nenaučíš“. Kéž bych se mýlil.

Ing. arch. Martin Říha, v Hradci Králové 28. ledna 2013