Environment for Europe

Jana Dlouhá
A brief introduction to the context of the 1991 Environment Ministers’ Conference in Dobříš, and a reference to the full version of the anthology; maybe forgotten essays on environmental ethics by Erazim Kohák, Dieter Birnbacher, Barry Commoner, Rudolf Kolářský and Igor Míchal, Teodor Münz, as well as the doyen of environmental philosophy, Arne Naess.

Downloads

Download data is not yet available.

Metrics

Metrics Loading ...

Životní prostředí pro Evropu

2007-04-16 21:43:28

Stručné uvedení do kontextu a odkaz na plné znění sborníku příspěvků z konference ministrů životního prostředí v Dobříši v roce 1991. Jsou to možná zapomenuté eseje o environmetální etice z pera Erazima Koháka, Dietera Birnbachera, Barryho Commonera, Rudolfa Kolářského a Igora Míchala, Teodora Münze, ale také nestora environmentální filozofie Arne Načase.

Josef Vavroušek – federální ministr životního prostředí a vizionář – zorganizoval v červnu 1991 na zámku nedaleko Dobříše první celoevropskou konferenci ministrů životního prostředí evropských zemí Životní prostředí pro Evropu, na kterou pozval hosty z celého světa – byli přizváni například zástupci světových bank, ale také delegace nevládních organizací. Zahájil tak významný evropský politicko-environmentální proces, trvale zvaný „dobříšský“.

Konference vedle věcných jednání o politice životního prostředí věnovala plný půlden etické a axiologické diskuzi, debatě o hodnotách nezbytných pro dosažení trvale udržitelného života člověka v harmonii s ostatními formami života. Sborník příspěvků tohoto diskuzního bloku – Environmental Ethics (1991) – obsahuje příspěvky Erazima Koháka, Dietera Birnbachera, Barryho Commonera, Rudolfa Kolářského a Igora Míchala, Teodora Münze, ale také nestora environmentální filozofie Arne Naesse.

Nejvýznamnějším přínosem konference „Životní prostředí pro Evropu“ je z dlouhodobého hlediska stopa, již konference v evropském vědomí zanechala. Velmi brzy se na evropské diplomatické i odborné úrovni začalo spontánně hovořit o „postdobříšském procesu“. Jeho výsledkem je Celoevropský systém ochrany a obnovy životního prostředí a Environmentální program pro Evropu, otevřený dokument a dynamický program, jenž se stále interaktivně rozvíjí a uskutečňuje v rámci evropského integračního procesu. Dobříš tak založila i tradici setkání evropských ministrů životního prostředí, ve zpravidla dvouleté, tedy poměrně krátké periodě. Schůzka v roce 1993 se konala v Luzernu, ročník 1995 na podzim v Sofii. Čtvrtá konference konaná v dánském Århusu v červnu 1998 již přivedla k jednacím stolům i zástupce Severní Ameriky a střední Asie a projednala jako základní dokument tzv. Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Konference ministrů životního prostředí EHK OSN vKyjevě vr. 2003 pak vypracovala mj. návrh Strategie UNECE pro vzdělávání pro udržitelný rozvoj, který byl pak dopracován a předložen na Zasedání na vysoké úrovni ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu, v březnu 2005.

Literatura