Komeniánská filosofie pro ekology

Zdeněk Sedláček
Komeniánská filosofie má za to, že naše ekologické problémy a nejen ony, vznikly hluboko v minulosti a řešení nám napovídá způsob myšlení a jednání J.A.Komenského, pro které razí Z.Sedláček pojem komeniánská filosofie, jako alternativu k mechanistické filozofii karteziánské a J.B.Čapek a Dagmar Čapková razí pojem komenianizmus jako způsob jednání Komenského. Co bylo dříve chápáno jako Komenského utopie, dnes chápeme jako emancipační program.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Komeniánská filosofie pro ekology

2007-12-10 09:34:30

Zdeněk Sedláček

Komeniánská filosofie má za to, že naše ekologické problémy a nejen ony, vznikly hluboko v minulosti a řešení nám napovídá způsob myšlení a jednání J.A.Komenského, pro které razí Z.Sedláček pojem komeniánská filosofie, jako alternativu k mechanistické filozofii karteziánské a J.B.Čapek a Dagmar Čapková razí pojem komenianizmus jako způsob jednání Komenského. Co bylo dříve chápáno jako Komenského utopie, dnes chápeme jako emancipační program.

Úvod

Komeniánská filosofie má za to, že naše ekologické problémy a nejen ony, vznikly hluboko v minulosti a řešení nám napovídá způsob myšlení a jednání J. A. Komenského, pro které razí Z. Sedláček pojem komeniánská filosofie, jako alternativu k mechanistické filosofii karteziánské a J. B.Čapek (1903-1982) a Dagmar Čapková, naše přední komenioložka, razí pojem komenianismus jako způsob jednání Komenského. Podle názoru J. B. Čapka je komenianismus společným jmenovatelem pro základní znaky, specifické projevy a životní cíle Komenského, a měl by zároveň charakterizovat osobnosti a směry, které vyrůstaly z odkazu jeho díla nebo měly k němu kladný vztah ať již uvědomělý nebo spontánní.1 Za představitele českého komenianismu považuje např. J. E. Purkyně, Jana Kolára, Františka Palackého, T. G. Masaryka a další, z cizích zemí např. A. Schweitzera.

Josef Vavroušek byl nepochybně dalším pokračovatelem komenianismu u nás. Ve svém článku Perspektivy lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života se projevuje téměř jako Komenského žák. Jeho dvanáct lidských hodnot, uveřejněných ve článku, a slučitelných s trvale udržitelným způsobem života, se stalo také trvalou součástí komeniánské filosofie.

J.A.Komenský miloval přírodu a měl specifickou představu o budoucnosti: „Zajisté jsou Evropa od Asie, Asie od Afriky, Afrika od Ameriky a různé říše a kraje jedny od druhých odděleny pohořími, údolími, řekami a moři, takže se všichni nemůžeme navzájem stýkat. Presto nás však všechny na sobě nosí a živí společná matka Země, všechny ovívá a osvěžuje stejný vzduch a stejné větry, všechny kryje stejné nebe, kolem všech obíhá stejné slunce s ostatními nebeskými tělesy a stejně nás ozařuje. Je tedy zřejmé, že všichni mají jeden domov a jsou prodchnuti společným duchem. Co nám tedy jako spoluobčanům v jednom světě brání sjednotit se do jednoho státu se společnými zákony?“2

Jeho vztah ke kosmu je ještě geocentrický ale vztahem k lidem a jejich budoucnosti předbíhá i naši dobu. Přesto že je kněz, zákony přírody staví před zákony Mojžíšovy: „Mojžíšův zákon je předpokladem evangelia a zákon přírody je zase předpokladem Zákona Mojžíšova.“3
Komenský byl představitelem Jednoty bratrské a měl dozajista vliv na formování jejích myšlenek. Současný autor knihy o Ježíšovy o tom píše: „ Proto jsem měl štěstí, když jsem se s Ježíšovým učením seznámil prostřednictvím člena Jednoty českobratrské. Ta je jedním ze vzácných nositelů praporu čirého Ježíšova poselství.“4

Používané zásady

  • Komenský a Čeští bratři se přiklánějí k víře Ježíšově. Ten věřil, že Boží království (Nebeské) – to jest zrovnoprávnění – se křtem vlamuje na zemi a lidé ho na zemi také uskuteční. Není třeba čekat na konec světa.
  • Komeniánská filosofie má za to, že určující a prvotní pro pohyb ve společnosti je způsob myšlení a ne praxe, která teprve následuje.
  • Komenský předběhl svými myšlenkami nejen svou ale i naši dobu, proto se ke Komenskému nevracíme, ale na Komenského se teprve dotahujeme.
  • Co bylo dříve chápáno jako Komenského utopie, dnes chápeme jako emancipační program.
  • Komenský je zásadním odpůrcem odlidšťujícího karteziánského mechanicismu, na němž vyrostla naše dnešní moderna. Oproti karteziánské filosofii vznikla filosofie komeniánská.
  • Existují dvě linie myšlení, archaické – myšlení parazitních lovců a pastevců, jeho formou je mechanicismus. Neolitické myšlení je myšlením neolitických zemědělců, jehož formy jsou křesťanství, ekologické myšlení a systémová teorie.
  • Podle komeniánské filosofie se pohyb společnosti uskutečňuje ve vlnách, (sinusoidách), které se pohybují proti sobě (jedna klesá, druhá stoupá) po šipce času, jako ose x.
  • Vývoj lidské společnosti je rozdělen na tři etapy.
    1. etapa kanibalistická – již překonaná
    2. etapa parazitní – v té stále ještě vězíme
    3. etapa symbiotická – právě nastupující

Stručné schéma vývoje společnosti.

1. V kanibalistické etapě došlo k vývoji člověka, od Australopiteka přes Homo erectus až k Homo sapiens. V celé této etapě docházelo podle dostupných informací ke kanibalizmu. Všimněme si, že se vyvíjel a měnil sám člověk. Maso bylo nejdůležitější potravou, kterou obstarávali muži lovem, proto byl Homo sapiens patriarchální, ženy s dětmi sbíraly rostlinnou potravu a drobné živočichy. Protože masa nebylo nikdy dost, jedlo se i lidské maso, pokud bylo k dispozici. Způsob obživy byl kořistnický a parazitní. V značné části Evropy totiž člověk parazitoval na stádech zvěře, převážně sobů.

Přibližně před deseti tisíci lety došlo k oteplení, které podstatně zhoršilo podmínky k lovu a tak ženy, před tím pouhé sběratelky, musely na sebe vzít odpovědnost za výživu. A cíleným obráceným, akauzálním způsobem myšlení ( kauzální – po příčině A následuje následek B, akauzální, technologické – chceš –li B, zařiď, aby bylo A ) provedly neolitickou revoluci a domestikovaly rostliny a drobné zvířectvo. A protože ženy byly nyní rozhodující ve výživě, lidské skupiny se z patristických loveckých kmenů změnily na matristické rody. Jejich způsob myšlení je technologický a můžeme ho zkráceně označit „jak“.

V některých oblastech, například na stepích se podmínky pro lov a parazitizmus na stádech zvěře zlepšily a tak tam archaičtí lovci a později pastevci prosperovali. Byli patriarchální, žili v kmenech, museli myšlenkově zvládat rozsáhlá území, rozvíjeli se zejména k použití zbraní. Nejdříve bojovali, později přímo válčili o stáda dobytka, na kterých parazitovali. Při přepadení neolitiků proto měli snadnou práci porazit je a ovládnout. Protože si udržovali stále starý způsob kořistnického a parazitního myšlení, nazýváme je archaiky.

Prosperovali i neolitičtí zemědělci na okrajích řek a v močálech, které postupně osidlovali, protože u nich došlo k populační explozi. Dokázali se uživit až na tisíckrát menším území než lovci.5 Ženy měly vyšší postavení než muži. Znalost okolní krajiny se s archaiky nemohla rovnat, byli mírumilovní a žili v rodech.

Tím na Zemi souběžně i několik tisíc let žili lidé vzniklí z jednoho základu ale s odlišným způsobem života, odlišnou výchovou, odlišnými hodnotami a odlišným způsobem myšlení. Nelišili se tedy geny, ale memy. Pokud podle dostupných pramenů srovnáme tyto dva odlišné způsoby myšlení, dostaneme dvě linie, které provázejí lidstvo až do dnešní doby.
Myšlenkové linie jsou složeny z dílčích materiálů, a to komeniánské filosofie, z knihy Fritjofa Capry: Tkáň života [6] a Knihy Encyklopedie sexu [7] od Ernsta Bornemana. Tyto materiály jsou naprosto kompatibilní a dohromady vytvářejí souvislé myšlenkové linie.

Archaičtí lovci a pastevci

Neolitičtí zemědělci

Podle komeniánské filosofie

parazit

hostitel

vertikální (pyramidální )

horizontální (síťové )

nebo ty

a ty

obrácen do minulosti

obrácen do budoucnosti

opisuje od vzorů

tvoří

kmen

rod (ina)

mýtus

antimýtus

filosofie

křesťanství

technika

technologie

mechanicismus

organicismus

čas jako kruh (věčný návrat)

čas jako horizontální přímka (šipka času)

kvantita

kvalita

předmětné

nepředmětné

věda lineární

věda nelineární

pravice

levice

podle Fritjofa Capry

racionální

intuitivní

analýza

syntéza

redukcionismus

holismus

lineární

nelineární

expanze

zachování

soutěž

spolupráce

kvantita

kvalita

dominance

partnerství

 podle Ernsta Bornemana (zkráceno)

centralizace

decentralizace

agresivní

neagresivní

řád – analogie otce

řád – analogie matky

izolace

sounáležitost

štěpení společnosti

stmelování společnosti

individualismus

kolektivismus

konkurence

spolupráce

vykořisťování

obětavost

zisk

jistota

tržní hospodářství

sociální hospodářství

autorita

samostatnost

příkazy a poslušnost

iniciativa

odveta

náhrada

povinnost

láska

výkon

tvořivost

práce jako zlo

práce jako radost

závist

účastenství

nadvláda pohlaví

žádná nadvláda pohlaví

patriarchální

matriarchální (matristické)

Podle Ulricha Becka [8]

„buď – anebo“

 „a“

Myšlenkové linie se pohybují ve vlnách a střídají se ve vedení. Jedna vlna sílí, nastupuje a stoupá, druhá vlna slábne, ustupuje a klesá.. Stoupající vlna působí pohyb (jako systola) a druhá, klesající ji brzdí (jako antisystola), takže nedochází k extrémům. V současné době moderní sociologie ( Ulrich Beck ) zaznamenává již pokles vlny moderny, založené na základě archaického mechanistického způsobu myšlení, a stoupající vlnu do nové (reflexivní ) moderny, na základě myšlení neolitického a systémového. Proto byla do myšlenkových linií dodatečně zařazena Beckova protikladná dvojice „buď – anebo“ a „a“, korespondující s dvojicí v komeniánském úseku linií - „já nebo ty“ a „já a ty“.

 Archaická linie lovců a pastevců, původně parazitujících na stádech zvěře, pak dobytku a naposledy na neoliticích, je tedy linií parazitů, kořistníků a dále technokratů s jejich mechanistickou formou myšlení, linie neolitická je linií křesťanského, systémového a ekologického myšlení.

2. V etapě parazitní došlo k přepadení neolitické civilizace archaickými kmeny lovců a pastevců. Tito lovci a pastevci začali parazitovat na neoliticích.

Přepadení neolitici dosahovali vysoké kulturní úrovně za několik tisíciletí svého pokojného rozvoje. Byli ovšem mírumilovní, připoutaní k půdě a zpočátku si nedělali ani opevnění proti útokům. Již 7 500 let před naším letopočtem se začala rozvíjet zemědělská kulturní centra, jak dokazuje Luidi Luca Cavalli-Sforza svým genetickým výzkumem.9

K přepadení neolitiků lovecko-pasteveckými kmeny z Volžsko-Donských stepí došlo až v letech 3 000 před naším letopočtem a expanze Řeckých národů byla ještě později, v letech 2000-1000 před naším letopočtem. Neolitici byli přepadeni a zotročeni až na úroveň mluvícího dobytka a svoji práci a schopnosti museli odevzdávat svým pánům. A tak vznikly říše Sumerů, Chetitů, Řeků a Římanů a další, kde neolitici se stali otroky, kteří museli na své archaické pány pracovat.

Zotročení neolitici byli proto nuceni nějak vyřešit svoji budoucnost a řešení našli v křesťanství. Že křesťanství je neolitickým výtvorem, můžeme pozorovat z toho, že tak jako neolitici mají křesťané myšlení cílevědomé a finální. A podle Jana Kozáka10 je křesťanství poznáním „jak“ s Bohem času a budoucnosti A to přesně sedí na neolitiky, s jejich myšlením „jak“ a obráceným do budoucnosti..

Křesťanství je způsobem myšlení vysoké úrovně a je na úrovni nejmodernějších výsledků systémového bádání v současné době.

Systémová teorie řeší budoucnost sebeuspořádajících se procesů živých systémů pomocí bodů nestability – bifurkačních bodů - na nichž se vynořují struktury o vzrůstající uspořádanosti. V tomto bodu se může systém buď zhroutit, nebo prolomit do několika nových stavů uspořádanosti. Co se přesně stane v tomto kritickém bodu, závisí na předchozí historii systému. Podle toho, kterou drahou systém k bodu nestability dospěl, bude sledovat tu nebo onu z dosažitelných větví po bifurkaci. Která větev to bude, je nepředpověditelné, protože v bifurgačním bodu jsou systémy mimořádně citlivé na fluktuace v prostředí, které ovlivní, po které dráze se systém vydá.11

Křesťanství ( a také hebrejské náboženství jako předstupeň křesťanství ), řeší problematiku budoucnosti neolitiků také systémově ( lidské skupiny jsou živými systémy ) a to pomocí víry ve vzdáleného Boha. Bůh, jako protějšek člověka - absolutní budoucnost - byl umístěn do nekonečna a to tak, aby bifurkační bod (jakýkoliv) byl umístěn mezi člověkem a Bohem, absolutní budoucností. Takže vyvíjející se budoucnost v bifurkačním bodu byla „tažena“ absolutní budoucností. V křesťanství existují dvě linie:

1. Zákon a skutky
2. Milost a svoboda

  • Zákon a skutky – je linie, kterou se určuje historie lidských skupin. Předpisy ( zákony) správného jednání ( skutků ), které uplývá do historie, má hebrejská i křesťanská víra. Nejznámější je desatero. Naproti tomu hřích je skutek, který správnou historii poškozuje a proto je nutné se mu vyhnout.
  • Milost a svoboda – kterou drahou se nakonec systém vydá, záleží na milosti Boží, v kterou věříme, a to je nepředpověditelné.

Ježíšova víra - První větev ranného křesťanství, na kterou navazovali Čeští bratři a Komenský.

S Ježíšem přišla revoluce v trojím smyslu:

  1. Radikální interpretace vzájemné lásky - i k nepřátelům. To umožňuje v současné době (nezničením nepřátel) zaměřit se na symbiogenezi mezi technokraty, vykořisťovateli a doposud podřízenými hostiteli. Symbiogenezí bude dosaženo třetí etapy a to etapy symbiotické. Ta konečně odstraní parazitizmus člověka na člověku, lidí na lidech a tím celé lidské společnosti na přírodě. Dojde tím k sociálnímu zrovnoprávně všech lidí. Pak budou dány předpoklady k opravdu úspěšnému systémovému řešení ekologických problémů. Základním předpokladem ovšem je uchopení moci levicí, hostitelem, protože parazit, pravice, není schopen symbiogenezi provést.
  2. Volání po nové morálce. Tato morálka neočekává žádnou odměnu za mravné chování.
  3. Idea Nebeského království. ( Nebeské království je stejné jako Boží království ). Podle Ježíše se od dob Jana Křtitele po křtech, které začal provádět, vlamuje Nebeské království na zemi, protože pokřtění lidé ( pán nebo otrok ,) jsou si před Bohem rovni. Tak byl započat proces zrovnoprávňování všude tam, kde se křesťanství uchytilo. Jak píše James D. Tabor: „ Ježíš byl politický revolucionář, který neočekával nic menšího, než násilné svržení království světa, ale nedomníval se, že k tomu dojde shromážděním zbraní a povstaleckých tlup, jak se o to pokusili někteří jeho současníci. Prvním krokem bylo porazit satana a jeho síly. Viděl to tak, že k tomu, aby přišlo Boží království, je třeba zbavit moci nejen Heroda, Pontského Piláta a římské legie, ale také samotného satana, který byl považován za “vládce věku“ za scénou“.12 Satan je vlastně jen jiné vyjádření zotročení neolitiků archaiky. Ježíš chtěl Boží království rovnosti a spravedlnosti na zemi a uskutečnit ho měli lidé. Po ukřižování Ježíše vedl jeho stoupence bratr Ježíše Jakub a toto politické a duchovní hnutí zaniklo až po stu letech.

Víra v Ježíše – Druhá větev ranného křesťanství, na kterou navazují katolíci a ostatní církve.. Otcem této větve, nebo teoretikem, jak bychom dneska řekli, byl sv.Pavel (Šaul z Tarsu). S Ježíšem se nikdy nesetkal a proto používal vlastní vidiny a vize, také o setkání s Ježíšem. Aby tato křesťanská větev přežila v archaickém „ pohanském“ prostředí Říma, Řecka , částečně se archaizovala. Především Nebeské (Boží) království již nebylo podle Pavla na zemi, ale v nebi, jako království duchovní. Od této doby se tedy archaici již nemuseli o své statky a bohatství obávat.. Sv.Pavel radil následovníkům, aby byli dobrými občany a čekali na druhý příchod Ježíše na nebi a že je odvede do Nebeského království. Sv.Pavel udělal z Ježíše božskou bytost. Takový kult osobnosti umožnil nebrat na Ježíšovu víru příliš velký zřetel. Také se tato verze křesťanství vertikalizovala – křesťanská organizace, církev, se stala pyramidální, s papežem na vrcholu.

V Římě dosáhla církev pro tyto a další archaismy takového úspěchu, že císař Konstantin Veliký ji přijal jako oficiální náboženství. Zachovala ovšem písemné dokumenty a modlitby a rituály, i když pozměněné. Křesťanské memy se pak ve středověku dostaly do všech evropských jazyků. Jako spíše k vedlejšímu efektu proto docházelo postupně k dalšímu
zrovnoprávňování mezi archaiky a neolitiky. V průběhu historie již proběhlo zrovnoprávňování zrušením otroctví, zrušením poddanství, zrovnoprávněním před zákonem po francouzské revoluci, zrovnoprávněním před rozumem po Descartovi, technologické školy byly zrovnoprávněny s universitami,zrovnopravňují se ženy s muži – a chybí poslední zrovnoprávnění – a to zrovnoprávnění sociální.

3. V etapě symbiotické - dojde k převzetí moci hostitelem (prostým lidem), a ten do svých organizačních struktur dosadí současné parazity a vykořisťovatele jako symbionty. Tím bude dosaženo sociálního zrovnoprávnění, odstraněno parazitování člověka na člověku, lidí na lidech a tím také bude odstraněn parazitizmus lidské společnosti na přírodě a Zemi, což je příčinou našich dnešních ekologických potíží a ohrožení. Bude tím také dosaženo vyššího stupně organizovanosti a takový nový systém si již s ekologickými problémy dokáže lépe poradit. Podle Lynn Margulisové13 živé systémy symbiosu úspěšně využívají. Například původní predátory a parazity – mitochondrie – se podařilo hostitelům zabudovat do svého organizmu, kde plní důležité funkce. Proto není důvod, aby lidské hostitelské skupiny - také živé systémy - symbiosu nemohly použít ke svému prospěchu.

Přechodné období

Jak uskutečnit přemožení archaických systémů, nadnárodních koncernů, které mají obrovskou moc, nám naznačuje sociolog Ulrich Beck ve své trojici knih Riziková společnost, ( Praha 2004 ), Moc a protiváha moci ( Praha 2007 ) a Vynalézání politiky. ( Praha 2007 ). Ulrich Beck je zcela na straně ekologů , demokratických sil a levice v jejich zápasu proti všem, kteří vytvářejí pro lidstvo rizika zničení, nebo vytvářejí nezaměstnanost, chudobu a bídu. Jako prostředek k vedení zápasu s aktéry světového hospodářství vidí kosmopolitismus anadnárodní politiku jak států, tak levice a sociálního hnutí,nevládních organizací a protestních skupin. Vytváření celosvětových sítí, které již neumožní koncernům vyhrožovat státům odepřením investic, protože již nenajdou „panenskou půdu“, kde by si mohli dovolit neplatit daně, ničit beztrestně životní prostředí a nepřispívat k obecnému blahu. Jejich neoliberální ideologii 14 s jejich posvátnou deregulací, liberalizací a privatizací je nutné postavit naproti tomu politiku de-monopolizace, re-regulace a de-privatizace.

Ulrich Beck nazývá doznívající modernu, vystavěnou na mechanicismu jako jednoduchou, nebo lineární modernu. Nastupující modernu jako druhou, nebo nelineární, nebo reflexivní – která reflektuje na nechtěné rizikové důsledky první moderny. Tvrdí, že Evropa stojí před průlomem, nebo před zhroucením a obojí do sebe jaksi přesahuje. Dvojznačné „a“ napomáhá
průlomu do nové moderny, nebo se zhroutí do staré moderny „buď-anebo“,a bude-li ještě hůře, zhroutí se do protimoderny.15 Takový vývoj by mohl mít tragické důsledky. Moderní barbarství, války, revitalizace fašismu a nacismu.

Proto je nutné, aby ekologové věnovali ještě více úsilí sjednocení ekologických organizací a svými „skutky“ vytvářeli správnou historii. Například plnění dvanáctibodové tabulky Josefa Vavrouška – lidské hodnoty slučitelné s trvale udržitelným způsobem života16 Stejně nutné je vyhýbat se „hříchům“, které by správnou historii kazily.17

Je nutné se spojit s levicí, protože ta je přirozeným spojencem ekologů. S levicí také Ulrich Beck počítá při řešení ekologických problémů.18

„Evropa má dosud pouze kramářskou duši, což má ten závažný důsledek, že Evropa není žádný kosmopolitní aktér.“19 A přece má svět obrodit právě Evropa.20 Kdo tedy jiný, než J.A.Komenský může Evropě navrátit duši. A Komeniánská filosofie se svým důrazem na budoucnost může Evropě přinést legitimitu a tím i moc světového aktéra.

„Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme a cokoli se tu koná, všech se týče“
J.A.Komenský

Jan Amos Komenský byl kosmopolita, usiloval o celosvětový stát a jako představitel Jednoty bratrské, byl nejblíže myšlení a usilování Ježíše. Je nám proto nejlepším průvodcem do nové etapy, etapy symbiotické.

Zdeněk Sedláček
STUŽ Chomutov
Holešická 4738
430 04 Chomutov
Tel.605531661
zdeneksedlacek@tiscali.cz

 

Poznámky:

1 – J.B.Čapek:K otázce podstaty a funkce comenianismu, Filosofický časopis č.1, 1970

2 – J.A.Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských, 1.sv., str. 104, nakl. Svoboda Praha 1992

3 – J.A.Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských, 2.sv., str. 332

4 – David Flusser: Ježíš, str. 15, nakl. OIKOYMENH, Praha, 2002

5 – Josef Šmajs: Ohrožená kultura, str.53, nakl. „Zvláštní vydání“, Brno 1995

6 – Fritjof Capra: Tkáň života, str. 23, nakl. Academia, Praha 2004

7 – Ernst Borneman: Encyklopedie sexuality, str. 310 a 311, nakl. Victoria publishing, Praha

8 – Ulrich Beck: Vynalézání politiky, str. 154, Sociologické nakl., Praha 2007
9 – Matt Ridley: Genom, str. 164 a 165, nakl. Portál, Praha 2001

10 – Jan Kozák: Křesťané před Kristem, za Krista a po Kristu, str. 36, 39,nakl. Bibliotheca gnostica, Praha 1995

11 – Fritjof Capra: Tkáň života, str. 174, 175, 176, nakl. Academia, Praha 2004

12 – James D. Tabor: Ježíšova dynastie, str.175, nakl. Knižní klub, Praha 2007

13 – Lynn Margulisová: Symbiotická planeta, str. 49-57, 60, nakl. Academia, Praha 2004

14 – Ulrich Beck: Moc a protiváha moci, str. 134, 262, nakl.SLON, Praha 2007. Ideologie je lživé tvrzení, které má hostitele přesvědčit, že parazitizmus na něm je oprávněný a jedině správný. V sociálním prostředí má působit asi tak, jako chemikálie, kterou komár při sátí zabraňuje srážení krve. Také Slovník filosofických pojmů současnosti od Jiřího Olšovského ( nakl. Erika, Praha 1999 )považuje ideologii za organizovanou lež, nebo snůšku dogmatických tvrzení, kterým se má člověk přizpůsobit. Vznikla pravděpodobně z Jediných Pravd, což byly kategorické příkazy a zákazy, zabraňující poškození potravní základny, stáda zvěře, na které lovci parazitovali. Později uplatněna na stáda dobytka a ještě později na otroky –„mluvící dobytek“.

15 – Ulrich Beck: Vynalézání politiky, str. 20, 121,127,

16 – Josef Vavroušek: Perspektivy lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života. Časopis Planeta, nebo na internetu: Josef Vavroušek-sustainable.cz

17 – Za takový hřích je možné považovat jednání podle hlubinné ekologie. Rozbor chybných principů hlubinné ekologie provedl filosof Milan Valach ve své knize Svět na předělu, str.184-237, nakl. Doplněk, Brno 2000. Zejména čtvrtý princip hlubinné ekologie, který říká, že rozkvět lidského života, kultur, je slučitelný s podstatným snížením lidské populace (…), rozkvět mimolidského života to vyžaduje – je přímo děsivý. Milan Valach cituje: “Prospělo by, kdyby značné množství lidí vymřelo. Povinností našeho druhu vzhledem k celku je odstranit 90% nás všech.“ (Regan, s.269, viz podobné myšlenky citované v článku Postrelové). Komenský by se svým humanismem a odporem k válkám a teroru s takovými názory nesouhlasil a považoval by je za odporné. Navíc jsou velmi nebezpečné pro náš vývoj, protože mohou spolupůsobit zhroucení společnosti v bifurkačním bodu a jejího uvrhnutí do barbarství antimoderny. Z hlediska komeniánské filosofie nelze nic jiného, než hlubinnou ekologii odmítnout.

18 – Bezbřehý antikomunismus je chybný. Karel Marx, i podle Emanuela Rádla (O německé revoluci , Masarykův ústav AV ČR, Praha 2003) chtěl naplňovat ideály francouzské revoluce, ale současně jednou nohou stál na půdě staré německé filosofie. Odtud přebral archaismy, které pak jeho teorii změnily na ideologii a společenské systémy, podle ní vybudované, na autoparazity, neschopné vývoje. Jsou to např.tyto: já nebo ty, kvantita, mechanicismus, pyramidální uspořádání s jediným vůdcem a určitě by se našly další. Nejhorší ale byla tehdy vyučovaná trajektorie vývoje společnosti, která se měla pohybovat po spirále vzhůru. To byla archaická vertikála umocněná archaickým kruhem. Tato spirála působila jako pravicový trojský kůň v levicové teorii. Výtky na adresu komunistů nejsou tedy výtkami na levicovost, ale na archaické, tedy pravicové části jejich teorie, kterou dříve používali. Nástupnickou organizaci, pokud takové archaismy již nepoužívá, můžeme považovat za normální levicovou stranu.

19 – Ulrich Beck: Moc a protiváha moci, str. 322

20 – Ulrich Beck: Moc a protiváha moci, str. 315

Nejaktuálnější články stejného autora (stejných autorů)