Komenský se vrací

Zdeněk Sedláček

V rubrice Dopisy a názory publikujeme texty, které nemusí odpovídat názoru redakce nebo publikačním zásadám časopisu Envigogika. Také po formální stránce je zde publikovaným příspěvkům věnována omezená pozornost - tyto příspěvky uveřejňujeme v nekorigované podobě.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Komenský se vrací

2011-02-03 20:51:09

Zdeněk Sedláček

V rubrice Dopisy a názory publikujeme texty, které nemusí odpovídat názoru redakce nebo publikačním zásadám časopisu Envigogika. Také po formální stránce je zde publikovaným příspěvkům věnována omezená pozornost - tyto příspěvky uveřejňujeme v nekorigované podobě.

Úvod

Na cestě k jiné, druhé moderně se znovu potkáváme s Komenským, jako předchůdcem nového myšlení. Karteziánská 1.moderna, ve které stále vězíme, chápe  svět jako mechanismus, rozebiratelný na části. A člověka jako pána a vládce přírody, který si může dělat co chce, a na přírodě může volně  parazitovat.

Komeniánská 2. moderna, která nastupuje  má zcela odlišný pohled na člověka a svět. Komenský  chápe člověka sice také jako vládce přírody, ale který má především ovládat sama sebe a přírodě pouze  sloužit. Jeho pojetí světa  je organistické, plné vzájemných vztahů mezi věcmi, které se nedají rozložit na části.

A zde se potkávají Bedřch Moldan s J.A.Komenským v souladu s myšlenkou, že člověk nemá být pánem přírody, ale jejím správcem. V rozhovoru s Janem Kolářem v knize  „Klíčová slova“(1), říká: „ Co se týče těch obecných přístupů, myslím si, že křesťanský základ, je-li dobře pochopen, dává zcela jednoznačně správnou duchovní orientaci – nelze hovořit o panství, pokud není provázeno odpovědností, tedy správcovství je myšlenkou klíčovou. Je zcela evidentní že lidé jsou vyjímečnými tvory na této planetě, to je prostě fakt života a hlásáme-li nějakou universální úctu k životu, musíme přece jenom trochu diferencovat. Život je reprezentován také patogenními zárodky, potkany v pražských kanálech, nejenom medvědy panda nebo krásnými borovicemi v kalifornském pralese.“

„Jiná věc je, že se nám ten křesťanský základ v přístupu k okolí nedaří zatím naplňovat. A to je úkol generací, aby ony ideály tolerance naplnily,“

A také se potkávají Jan Amos Komenský s Josefem Vavrouškem. Oba hledají pro budoucnost nejlepší řešení a nové poznatky. A nezastavují se ani  tam, kde  se dostávají do  rozporu se stávajícím myšlením.

„Nám jde o lepší budoucnost, proto se nemůžeme zastavit v hledání prostředků, které ji mají umožnit“. Tak hovoří Jan Amos Komenský v Obecné poradě.(2)

Josef Vavroušek v knize Pavla Kováře „Klíčová slova“ říká: „Myslím, že to hledání by mělo být charakteristické pro lidskou společnost obecně a v této fázi zvlášť. Kdo nehledá, nenajde. Nakonec je to princip, fungující mnoho tisíc let, vzpomeňme jenom na čínské „tao“ (hledání cesty). Ta cesta samotná je možná důležitější než ten cíl. V tomto pojetí patrně i my můžeme stavět cíle jen velmi obecně, typu: obnovení harmonie mezi člověkem a přírodou. Ale způsob, jak se k tomuto ideálu přiblížit, je provázen neustálým hledáním probíhajícím různě v rozdílných částech světa a také v různých časech. Takže jsme odsouzeni k hledání.“ (3)

A také odsouzeni neustále se potýkat s nepřízní těch, kteří novému hledání nepřejí a křečovitě se drží svých strnulých myšlenek a stávajícího paradigmatu.

Životní prostředí

je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.Jeho složkami jsou voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Složky jsou ve stálých vztazích, ve stálé interakci. Většinou se pojem životní prostředí chápe ve smyslu životního prostředí pro člověka.

Životní prostředí v polovině sedmnáctého století, v době života J.A. Komenského bylo ještě ve velmi dobrém stavu. Pouze místní výroba ( hutě, sklárny) dokázaly v malém okruhu životní prostředí poškodit. Nebyl proto důvod, aby se o něj Komenský strachoval. Ale již při prvním náznaku, že by přírodě, kterou miloval a ctil, mohlo být ubližováno, pozvedl hlas a nabádal:

 „ V Nizozemí jsou ustaveni u rybářů dozorci kteří jsou povinni prohlížet jejich sítě, aby nebyly příliš husté, nýbrž aby byly vhodné k propouštění drobných rybek kvůli zachování druhu hned v zárodku. To se shoduje se známým přikázáním Božím o nehubení ptačích mláďat s matkami.“(4)

Vztahy mezi organismy, včetně člověka a životním prostředí zkoumá – ekologie. Ekologie je zkrácená forma řeckého slova – oikos - což značí dům, příbytek lidí či Bohů. Logos – značí slovo, řád, myšlenka, rozum. Ekologie je tedy studiem vztahů domácnosti , příbytku Země, které spojují všechny členy domácnosti planety Země.(5)

J.A.Komenský jako by stál u zrodu ekologie: „ Bůh vystrojil svůj dům, postoupený nám k bydlení ( svět ) tak bohatě, že všechno potřebné zcela stačí všem, jen kdybychom se v tom vyznali.“ (6)

A jinde říká Komenský: „ Zajisté jsou Evropa od Asie, Asie od Afriky, Afrika od Amerikya různé říše a kraje odděleny pohořími, údolími, řekami a moři, takže se všichni nemůžeme navzájem stýkat. Přesto nás však všechny na sobě nosí a živí společná matka Země, všechny ovívá a osvěžuje  stejný vzduch a větry, všechny kryje stejné nebe, kolem všech obíhá stejné slunce spolu s ostatními nebeskými tělesy a stejně nás ozařuje. Je tedy zřejmé, že všichni mají jeden domov a jsou prodchnuti společným duchem. Co nám tedy jako spoluobčanům v jednom světě brání sjednotit se do jednoho státu se společnými zákony?“(7) Komenský ještě zastává heliocentrický názor, o lidech však ví vše.

Komenský je protikladem Descarta. Zatím co Descartes hovoří o tom, že znalosti mohou způsobit, že člověk se stane jakoby vládcem či vlastníkem přírody (R.Descartes, Rozprava o metodě , Praha 1947, str. 68-69 ), Komenský takový přístup k vědění odmítá. Podle něj skutečně má vládnout přírodě člověk, ale je to vláda spíše nad sebou samým, sebevláda: „A když stvořenému říkal: „Podmaňte si Zemi a panujte“. „Z toho vyplývá, že Bůh stvořil toto rozumné stvoření, člověka, za prvé, aby měl mimo sebe svůj obraz, jímž by se těšil, za druhé, aby nižší tvorové měli správce, za třetí, aby týž člověk panoval, to jest aby uměl a dokázal sebe sama řídit a sobě vládnout.“(8)

A jinde říká: „ Být jiným nadřízen není podle záměru Boha i přírody nic jiného, než jiným sloužit.“(9)

Zatím co karteziánský mechanicismus vidí svět jako hodinový mechanismus, rozebiratelný na jednotlivé části, Komenský vidí svět jako jednotu, která na části rozebrat nejde a kde části jsou spojeny vzájemnými vztahy. “Protože všechna stvoření tvoří jeden řetěz, jedno všude spojené veškerenstvo.“(10)

Komenský odmítl považovat člověka a ostatní živé tvory jen za více či méně složitě strukturované stroje a prorocky varoval před tím, abychom neočekávali že nás jen věda a technika učiní blaženými: dopustíme-li se takové nerozvážnosti,  lze nás podle Komenského přirovnat k veverkám, uzavřeným  v kleci vlastní pošetilosti.(11) A tak můžeme spolu s Pavlem Flossem říci ( Pavel Floss: Poselství J.A.Komenského současné Evropě, str.16, nakl.Soliton, Praha 2005), že Komenský byl předchůdcem  ekologických filosofů, ale podle našeho názoru také předchůdcem všech ekologů.

Ekologické problémy a jejich vznik.

Podle Ulricha Becka, ale i podle fyzika Stephena Hawkinga a dalších bude do sta let náš dnešní svět z různých ekologických důvodů neobyvatelný a lidstvo zanikne(12), pokud nenalezne cestu z dnešní pokračující 1. moderny, vedoucí ke zkáze. Také další myslitelé vidí, že se nacházíme v krizové situaci, kterou bud zvládneme, nebo nepřežijeme. Ludwig von Bertalanffy již v roce 1967 říká, že musíme najít novou koncepci člověka, jinak zahyneme (13).

Komenského koncepce člověka, pro kterou J.B.Čapek spolu s Dagmar Čapkovou razil termín „komenianismus", je právě ta koncepce, která nám může z tíživé situace pomoci (14).

Abychom mohli posoudit, jak skutečně to se světem vypadá a jaké možnosti nápravy existují, musíme se vrátit hluboko do minulosti a  hledat jiný úhel pohledu než má současná lineární věda, jinak bychom se stále jen opakovali. V tomto článku jsou proto použity také myšlenky odborníků, buď zčásti nebo zcela opomíjené současnou vědou. Ty poté navazují na dílo J.A.Komenského, zejména jeho „Obecnou poradu o nápravě věcí lidských" a dále na moderní obecnou teorii systémů, jak ji předkládá Fritjof Capra ve svých dílech. A  protože se domníváme, že ke Komenskému se nevracíme ale na Komenského se teprve dotahujeme, nazvali jsme tento popsaný způsob uvažování poněkud troufale komeniánskou filosofií.

Podle filosofa Ladislava Hejdánka je „historie otevřená"(15), podívejme se tedy nejdříve trochu jinak na historii.

Vědci se shodují na tom, že přibližně před třiceti tisíci lety ovládl Evropu Homo sapiens, kromaňonec, který se nijak nelišil od současného člověka. Od té doby nastal jeho kulturní vývoj, který svou rychlostí daleko převýšil vývoj biologický, takže na něj již nebereme ani zřetel. Mozek měl již tak vyspělý, že umožnil řeč a spolupráci a tím předběhl ostatní druhy hominidů, které potlačil.

Grahame Clark ve své knize Prehistorie světa (16) uplatňuje názor, že lidmi se stali naši předkové tím, že byli lovci a pojídači masa. Byli kořistničtí, pro svou výživu potřebovali rozsáhlé oblasti, byli také kanibaly. Muži se věnovali lovu a ženy s dětmi, o které pečovaly, se věnovaly sběru rostlinné potravy a sběru hmyzu a drobných živočichů. Tento způsob obživy označuje jako parazitní. V západní a severní Evropě parazitovali tito lovci na stádech sobů. Tento parazitní způsob obživy byl pro tohoto nejstaršího člověka obvyklý, proto ho nazveme způsobem archaickým. Archaický člověk se choval paraziticky i v případě, že se mu podařilo zvířata ochočit a pást, jako pastevec zůstal parazitem na stádech zvěře a zůstal tedy archaikem. A protože byl současně kanibalem, etapu vývoje lidstva v tomto stadiu vývoje můžeme proto nazvat etapou kanibalistickou.

Přibližně před deseti tisíci lety se podnebí oteplilo, ledovce ustoupily souvislým lesům a parazitní lov přestal být produktivní. Ženy, původně pouze sběratelky, byly postaveny před úkol, jak nahradit chybějící potravu, kterou původně nosili muži. A protože je vedla odpovědnost také za děti, které musely uživit do dospělosti, změnily a obrátily způsob myšlení z původního kauzálního ( po příčině A následuje následek B ) na cílevědomé a finalistické : chceš-li B, zařiď, aby bylo A. (17) Chceš-li více zrna, musíš toto zrno vysít na větší ploše. A odtud, od vysévání, bylo jen krůček od myšlenky, že chceš-li více potravy ze zrna, zařiď, aby zrna rostla větší. Tak došlo k domestikaci rostlin. Tento obrácený způsob myšlení byl vhodný i k domestikaci zvířat. Domestikaci rostlin a zvířat vědci nazývají neolitickou revolucí. Byla to revoluce, protože takto nově myslící lid se šířil do nových a nových území, kde uplatňoval svoji technologickou převahu. Ženy hrály klíčovou roli při zavádění zemědělství, získaly proto dominantní postavení ve společnosti.Neolitici byli oproti patristickým lovcům a pastevcům matrističtí. Neolitický lid se šířit  do nových území musel, protože vlivem bohaté výživy u tohoto lidu došlo k populační explozi. Neolitici se dokázali uživit  na padesátkrát (18) až tisíckrát menším území než lovci.(19)  Planě rostoucí formy nejstarších obilovin, byly nejdostupnější na kopcovitých okrajích Úrodného půlměsíce, ale mohla to být i jiná místa, například okraje Pamiru. Zemědělstvíí se  dařilo v okolí bažin a šířilo se v okolí velkých řek.

Podle Bryana Sykese (Bryan Sykes: Sedm dcer Evinných ) neolitici osidlovali Evropu ve dvou větvích. Jedna větev vedla z Balkánského poloostrova přes uherské roviny a podél říčních údolí střední Evropy až k Baltickému moři. Druhá se omezovala na pobřeží Středozemního moře až do Španělska, pak se stáčela kolem portugalského pobřeží až do západní části Británie.

Neolitickou revolucí se uvolnily tvůrčí síly tohoto lidu a nastal rozvoj kultury. Kolem velkých řek se vytvářela kulturní centra. Produkce potravin byla tak velká, že se mohli mnozí lidé věnovat něčemu jinému než zemědělství - kultuře, umění, řemeslu   a podobně.

Vznik písma.

Technologické myšlení, domestikace rostlin a zvířat, to nebylo posledním myšlenkovým výbojem neolitiků. Podle hypotézy Antonína Horáka  ( O Slovanech úplně jinak) (20) byli neolitici  matrističtí a byli to Praslované. A   jejich dalším myšlenkovým výbojem – ( neolitiků - Praslovanů ) byl objev písma. Jak nás učí Antonín Horák, písmo vzniklo akrofonií (akros -okraj, počátek a phone – zvuk, souhláska). Neolitik znázornil   obrázkemram   ( jařmo na dobytek) a dalším obrázkem  maliár (roub). Tím, že se čtou jen první dvě   písmena a  zbytek se  zamlčí -dostaneme slovo jáma. Není to obrazové písmo, obrázek pouze znázorňuje počáteční slabiku, později pouze hlásku.

U obce  Bodiny u Povážské Bystřice z roku 1895, jsou nápisy, které nikdo neuměl přečíst. Přečíst se ale dají praslovansky a znamenají:

- otroci umírali jako oběti

- nás usmrcují jako oběti

Antonín Horák tedy vyslovil hypotézu, že to byli Praslované, kteří  objevili písmo a praslovanštinou dokáže číst staré nápisy, se kterými si jiní odborníci doposud nevěděli rady. Zavedli i číslovky a matematiku. Podle toho, jak bylo praslovanské písmo rozšířeno usuzuje, že se neolitici a tedy Praslované rozšířili do celého světa. Také v Evropě byli autochtonní, jak ukazuje nález nápisů na skaliskách u obce Bodiny u Povážské Bystřice z roku 1895. A. Horák fascinujícím způsobem dokáže přečíst nápisy z Řecka, Itálie, střední Evropy, aby nás posléze zavedl do Babylonie, Egypta, Japonska, Číny, Koreje, kde všude podle něho působili Praslované také jako písaři, protože vládnoucí vrstvy psát neuměly. Podle A.Horáka jsou praslovanské mnohé názvy, vyberme jen některé:

-Roma - praslovansky název řeky Růma (koryto),

-Siena - dodnes srbochorvatské. „sjéna", síň, stinný útulek, obřadní síň a hřbitov

-Ravena - z praslov. „rávina", rovina

-Apeniny - postaru bez obalového "v", dnes Vápeniny, pohoří z vápence

-Venetia - (Benátky ), za Římanů takto zvaná celá severní Itálie podle Venetů t.j. Slovanů

-Atlantis - pořečtělý, zřejmě z původního AT-LADÍ'S (od-ledňující se )

-Lémnos - pořečtělý, asi od praslovanského LÓMNA (lom na kámen a rudy )

-Athénai - z původního praslovanského A-TÍNIJÁ (v neolitu ohrady na dobytek pro pastvu na travnatých kopcích )

-Slovan - selo-ján - zemědělec

-Amudarja - AMÚ - DAR JÁ - praslovansky - nám darující

-Pamir - PA - MÍR - znamená pra - vlast Praslovanů

-Syrdarja - SYR - DARJÁ navíc dávající (úrodu)

-Himaláje - HIMÁ - LAJÁ - zima trvající, prodlévající

-Demokracie - demokratia řecky, od praslovanského „ dámokaráčijá", což znamenalo doslova „domácí vedení". Každá obec či osada byla samostatnou jednotkou, řídil ji staršina nebo starosta, který měl k ruce držitele pořádku a odborné poradce. Po vpádu asijských Řeků přešla moc na nejvyššího pohanského kněze, jako samovládce a tyrana. Domácí obyvatelstvo bylo zotročeno. Útočníci se stali „svobodnými občany", kteří nemuseli vykonávat žádnou práci, živili je neolitičtí otroci. Od 5.století tito „svobodní občané" vykonávali správu měst a obcí a tomu začali říkat -demokratia - název převzatý od Praslovanů, kteří se ale nemohli jako otroci zůčastnit, ta byla jen pro "svobodné" panstvo.

S Cyrilicí, kterou u nás zavedl Konstantin a Metoděj se to má zřejmě tak, že toto písmo bylo přijato především jako písmo církevní a křesťanské. A přijetí křesťanství bylo legitimací pro přijetí mezi  uznávané evropské státy. Dostalo proto přednost.

V t-magazinu, v článku Znovu o Slovanech..., je popisováno, jak jeden z žáků věrozvěsta Metoděje, který se jmenoval Chrabr, aby vyzdvihl význam umělého církevního jazyka, doneseného z Byzance, napsal ve svých pamětech, že Slované neuměli psát. Tohoto jediného autora se historikové drží, aby se nemuseli zabývat slovanskou problematikou.

Zrod moderních Slovanů  z Praslovanů  popisuje František Dvorník va své knize Zrod střední a východní Evropy ( nakl. Prostor, s.r.o. Praha 1999 ). Jednotlivé bojovné kmeny zajímaly Praslovany, kteří je pak svým množstvím často přečíslili. Částečným převzetím archaických memů pak došlo k proměně, vznikli přeměnění, moderní  Slované, takto vznikli např. Chorvaté a Srbové.

Ohlasy na knihu  A.Horáka nebyly příznivé, ale to se stává vždy, když někdo narušuje vžité paradigma. Ale situace se mění, např. Dušan Polanský v článku: Novilarská stéla a stěhování národů ( v elektronickém magazínu Gnosis 9.net ) přiznává, že tato stéla se v praslovanštině docela dobře dá číst, jinak ji nikdo     přeložit a číst neumí. A píše: „Jakkoliv mnohá tvrzení v knize Antonína Horáka jsou na úrovni spekulací, tak na základě vyluštění Novilarské stély budeme muset do jazykového kotle Itálie v 1. tisíciletí před naším letopočtem zařadit i indoevropský satem, který nazýváme slovanskými jazyky.“

 

Přepadení neolitiků.

André van Lysebeth ve své knize Tantra(21) popisuje existenci neolitické a matristické kultury v Indii. A také přepadení této kultury loveckými a pasteveckými nomády, kteří tuto kulturu zničili.

Stejně tak přepadli lovečtí a pastevečtí nomádi kvetoucí neolitickou a matristickou civilizaci na Blízkém východě a v Evropě. Věnujme se tedy především této oblasti a Evropě.

Tisíce let před tímto přepadením se v Evropě rozvíjela kultura matristických neolitiků  - wánů - zemědělců a podle A. Horáka  Praslovanů. Kulturní neolitická centra se rozvíjela již 7500 let před naším letopočtem, jak prokázal Luigi Luca Cavalli - Sforza svým genetickým výzkumem   A  k přepadení neolitických kultur hordami archaických lovců a pastevců z Volžsko-Donských stepí došlo až v letech 3000 před naším letopočtem a expanze Řeckých    archaických národů byla ještě později,  2000-1000 let před naším letopočtem. Neolitici tak měli k dispozici tisíce let k rozvíjení své kultury a svého způsobu myšlení.

Přepadení neolitiků se zúčastnily hordy lovců a pastevců z ledových stepí jihozápadní Asie. Kulturní nebyli, pouze byli bojovní a agresivní. Neagresivní neolitiky zotročili a snížili je na úroveň „mluvícího dobytka".

Vraždili neolitiky také jako oběti svým bohům a byli mistři ve vybírání daní. (Také v Egyptě a jinde byli neagresivní neolitici přepadeni a zotročeni). Archaici, kteří je přepadli, pak na otrocké práci neolitiků budovali své archaické a tedy parazitní říše. Johann Jakob Bachofen zdůraznil, že matriarchát, jako svébytné historické údobí byl „zapomenut". Toto „zapomnění" mělo charakter represivní ideologické cenzury, které byl podroben veškerý komplikovaný symbolismus a religiózní imaginace matriarchátu.(22)

Ve světě se spolu sešli lidé dvojí kultury a dvojího způsobu myšlení. Archaičtí lovci a pastevci, kterým zkráceně můžeme říkat archaici a  ti druzí, zotročení zemědělci,,kterým můžeme říkat neolitici. Nebyly to žádné rasy, jen lid s odlišnou výchovou a odlišným způsobem myšlení. Archaičtí patrističtí lovci a pastevci a matrističtí neolitici. Komeniánská filosofie samostatně nacházela rozdílné typy myšlení u archaiků a neolitiků. Stejné typy našla v díle Frijofa Capry (Tkáňˇživota ) a díle Ernesta Bornemana ( Encyklopedie sexuality ).  Spojíme-li rozdílné a protikladné způsoby myšlení archaiků a neolitiků uváděné komeniánskou filosofií již dříve, s myšlením podle F. Capry a dále podle E. Bornemana a nejnověji Ulricha Becka  které jsou zcela kompatibilní, dostaneme dvě linie myšlení a to jednu linii  pro archaiky a druhou linii pro neolitiky.

 

archaičtí lovci a pastevci

neolitici

 

podle   komeniánské

 

filosofie

parazit-------------------------------------------

směřuje k totalitě------------------------------

hostitel

směřuje k demokracii

vertikální (pyramidální)----------------------

horizontální (síťové)

já nebo ty --------------------------------------

já a ty

obrácen do minulosti---------------------

obrácen do budoucnosti

opisuje od vzorů-------------------------------

tvoří

kmen---------------------------------------------

rod(ina)

mýtus--------------------------------------------

antimýtus

filosofie------------------------------------------

křesťanství

technika-----------------------------------------

technologie

mechanicismus-------------------------------

organicismus

čas jako kruh----------------------------------

čas jako horizontální přímka

(věčný návrat)

(šipka času)

kvantita------------------------------------------

kvalita

předmětné--------------------------------------

nepředmětné

věda lineární-----------------------------------

ideologie----------------------------------------

věda nelineární

idea, vize 

 

 podle Fritjofa. Capry (23)

 

sebeprosazování-----------------------------

integrace

racionální---------------------------------------

intuitivní

analýza------------------------------------------

syntéza

redukcionismus-------------------------------

holismus

lineární------------------------------------------

nelineární

expanze----------------------------------------

zachování

soutěž-------------------------------------------

spolupráce

kvantita-----------------------------------------

kvalita

dominance-------------------------------------

partnerství 

 

Podle Ernesta Bornemana(24)

 

( zkráceno)

centralizace-------------------------------------

decentralizace

agresivní----------------------------------------

neagresivní

řád - analogie otce----------------------------

řád - analogie matky

izolace-------------------------------------------

sounáležitost

štěpení společnosti---------------------------

stmelování společnosti

individualismus--------------------------------

kolektivismus

konkurence-------------------------------------

spolupráce

vykořisťování-----------------------------------

obětavost

zisk-----------------------------------------------

jistota

tržní hospodářství----------------------------

sociální hospodářství

autorita------------------------------------------

samostatnost

příkazy a poslušnost ------------------------

iniciativa

odveta-------------------------------------------

náhrada

povinnost---------------------------------------

láska

výkon--------------------------------------------

tvořivost

práce jako zlo---------------------------------

práce jako radost

závist--------------------------------------------

účastenství

nadvláda pohlaví-----------------------------

žádná nadvláda pohlaví 

 

Nejnověji podle Ulricha Becka (25)

buď – anebo------------------------------------             a  (tak i tak)

 


obr1  

Obrázek č. 1

 

Obrázek č.1 ukazuje průběh myšlenkových linií jako vln podél šipky času v historii Evropy. Starověk jako triumf archaického myšlení, poté vzedmutá vlna křesťanská, jako triumf myšlení neolitického a poté novověk, jako triumf myšlení mechanistického,karteziánského a tedy archaického. Karteziánské myšlení již začíná ustupovat a nastupuje myšlení systémové, křesťanské, ekologické, jako forma myšlení neolitického. Vytváří se předpoklady triumfu  2. moderny, která bude organistická, systémová, ekologická a podle komeniánské filosofie také symbiotická. Descartes je představitelem vlny archaické a mechanicismu, Komenský je představitelem křesťanství, jako neolitické formy myšlení.

Způsoby myšlení podle komeniánské filosofie, F. Capry,  E. Bornemana a Ulricha Becka jsou zcela kompatibilní a vytvářejí dva proudy, dvě linie  myšlení, které se v Evropě šíří ve vlnách ve směru šipky času. Vlny se střídají ve vedení, zatímco jedna slábne, druhá sílí, jedna ustupuje a druhá nastupuje a navzájem se ovlivňují. Jeden způsob myšlení působí jako systola a druhý jako antisystola, tedy jeden působí pohyb, druhý jej brzdí, a tím nedochází k extrémům ( viz obázek č.1 ). Je třeba připomenout, že myšlení archaické je myšlením lovců, pastevců, kořistníků, technokratů a oligarchů, patří do něho  jako mechanistická forma i myšlení karteziánské. Myšlení neolitické je myšlením křesťanským, systémovým a ekologickým, a nemechanickým -komeniánským. Komenský byl odpůrcem mechanicizmu a nabízel rozvíjející se Evropě ve stejné době jako Descartes,  nemechanistickou cestu rozvoje. Evropa si vybrala karteziánské myšlení a proto alternativní myšlení za upadající kartezianizmus je komenianismus a  také komeniánská filosofie. Je také možné myšlenkové linie  použít k testování textů nebo myšlenek a podle toho, budou-li obsahovat hodnoty z levé strany, archaické, budeme vědět, že jsou to myšlenky ustupující, archaické a naopak, hodnoty a myšlenky, které budou souhlasit s pravou, neolitickou linií, budou myšlenky nastupující neolitické vlny.

V současné době ustupuje 1. moderna, vlna archaického mechanistického myšlení a nastupuje 2. moderna, vlna neolitického, křesťanského, systémového a ekologického myšlení. (viz obrázek č.1 )

Křesťanství.

Parazitní říše, budované archaiky, neolitiky nejen vykořisťovaly ale i vraždily. Svastika, na některých indických a babylonských vyobrazeních má podobu čtyř rukou, držících obětní dýky. Nacisté si svastiku jako symbol nevybrali náhodně. Proti útlaku projevili neolitici svoje odhodlání nespokojit se s údělem být otroky a svoji lepší budoucnost vyřešit. A jak jinak, než novým myšlenkovým výbojem – křesťanstvím. Je to nová forma neolitického myšlení.

Jak neolitické myšlení, tak křesťanství je myšlením finalistickým. Že křesťanství je myšlenkovým výbojem neolitiků, ukazuje také například rozbor křesťanství Jana Kozáka,(26) který křesťanství označil jako myšlení „jak", tedy myšlení technologické, vlastní neolitikům a myšlením o budoucím času, o budoucnosti, pro neolitiky tak typickým. Křesťanství se tak jeví jako duchovní výraz neolitické revoluce.

Obsahem křesťanství je  radostná zvěst - evangelium. A  tato radostná zvěst hlásá, že se přiblížilo království Boží (nebeské) - což není nic jiného, než zrovnoprávnění neolitiků s archaiky a osvobození neolitiků z otroctví.

Křesťanské myšlení svojí formou se v oblasti lidských skupin řídí principy na úrovni nejmodernější systémové teorie, chápáno z dnešního hlediska. Dokonce pomocí víry v nebeské ( Boží) království předjímá naši skutečnou budoucnost.

Moderní systémová teorie říká, že vývoj živého systému, ( a lidské skupiny jsou živými systémy ), dospívá vždy k bifurkačnímu bodu, což je práh stability. V tomto bodu se systém buď zhroutí, nebo se prolomí do některého z nových stavů uspořádanosti. Co se přesně stane v tomto bifurkačním bodu, závisí na ( a )předchozí historii systému. Podle toho, kterou drahou systém k bodu nestability dospěl, bude sledovat tu nebo onu z dosažitelných větví po bifurkaci. V bifurkačním bodu jsou systémy velmi citlivé na fluktuace v prostředí a proto výběr další dráhy, kterou se systém vydá, (b)nemůžeme předpovědět.(27)

Stejně postupuje i křesťanství. Existují v něm dvě linie spásy:

a) Zákon a skutky

b) Milost a svoboda

a) Zákon a skutky - je linie kterou se určuje historie lidských skupin. Předpisy správného jednání, které uplývá do historie, má hebrejská i křesťanská víra. Hebrejská víra jimi přímo oplývá. Nejznámějšími z jejích předpisů je Desatero. Naproti tomu hřích je skutek, obracející se proti správnému jednání a který tedy správnou historii poškozuje. Proto je třeba se mu vyhnout.

b) Milost Boží a svoboda - kterou drahou se nakonec systém vydá, záleží na milosti Boží a to nemůžeme předpovědět.

Neolitici se dokázali uživit až na tisíckrát menším území než archaici lovem. Proto u nich došlo k populační explozi, která nutně vedla k tomu, že se často dostávali během vývoje do bifurkačních bodů. Proto, aby prošli bifurkačními body bez zhroucení, si vyvinuli zvláštní způsob myšlení. Tímto zvláštním způsobem myšlení - je křesťanství.

Křesťanství je způsob myšlení, který dovoluje řešit problematiku budoucnosti lidských skupin tak, jak to požaduje zaměření neolitického člověka na budoucnost. Základy byly položeny již Hebrejci a princip spočívá ve víře v Boha.

Víra je chápána jako naprosté důvěra a spolehnutí se na Boha a opuštění všeho starého, obráceni se k minulosti zády a zásadní otočení se tváří k budoucnosti. Víra z budoucnosti žije a zároveň ji začíná uskutečňovat. Víra vede k činu a činnosti.

Bůh existuje, atˇjiž stvořil člověka a svět, nebo byl člověkem vytvořen. Podle ateistů je Bůh  myšlenkový konstrukt(28). Člověk myšlenkově vyslal do nekonečné budoucnosti jediného všemocného Boha, který nahradil množství bohů archaického světa. Bůh, jako protějšek člověka - absolutní budoucnost - a ryzí nepředmětnost (29) byl postaven tak, aby bifurkační bod (jakýkoliv ) byl vždy mezi jedincem a Bohem, absolutní budoucností. Vyvíjející se budoucnost v bifurkačním bodu byla tak „tažena" absolutní budoucností. Proto se na ni mohlo spolehnout, bylo možno jí věřit.

Proroci se pomocí pronikavého vhledu snažili uhodnout „přání" tohoto Boha, aby lidští jedinci jednali správně a tvořili si tak pro sebe i společenství správnou historii. A k tomu účelu si stanovili množství předpisů, z nichž nejznámější je desatero, ( Mojžíšových zákonů bylo 613), podle kterých v zájmu dobré historie se snažili konat. Proto jednání, které kazilo dobrou historii označili za hřích a tomu se vyhýbali.

Abraham, „otec“ Hebrejců,  splnil svoji misi tím, že vytvořil národ. Nebylo to bez těžkostí, stávalo se i že Hebrejci v bifurgačním bodu selhali a byli buď poraženi nepřáteli, nebo dokonce vzati do otroctví. Přes všechny těžkosti však byl jejich způsob myšlení, jako zárodek myšlení křesťanského,  nakonec úspěšný.

Křesťanství se vyvíjelo ve dvou formách.

1. Ježíšova víra

Ježíš, jako nový myslitel,  z hebrejského polotovaru dotvořil způsob myšlení do konečného tvaru. Ponechal základní předpis, desatero, ale nově  precizoval učení náročným humanismem, ve kterém požadoval abychom bližního milovali jako sebe sama. Navíc tento požadavek lásky rozšířil i na naše nepřátele. Cenil si více lidského milosrdenství nežli dodržování náboženských předpisů. Nebyl již nacionální, ale univerzální, takže učení již nepatřilo jen Hebrejcům, ale všem. Ježíš tak radikálně pozměnil budování historie lidských skupin. Navíc přišel s ideou nebeského království, což není nic jiného, než že hlásal započetí procesu zrovnoprávnování neolitiků s archaiky pomocí křtu.(30)A hlásal, že nebeské království se již vlamuje na Zemi a vytvoří si ho na Zemi sami lidé. Po ukřižování Ježíše vedl věřící jeho bratr Jakub a tato forma křesťanství odumřela asi po stu letech. Ježíš ale zanechal nesmazatelnou stopu v písemných a ústních podáních, stal se trvalou inspirací. Právě na něj a tuto jeho formu křesťanství navazuje navazuje Jednota bratrská, jejímž biskupem byl Jan Amos Komenský.

2. Víra v Ježíše

Apoštol Pavel ( Pavel z Tarsu ) nebeské království umístil do nebe, takže na Zemi zůstalo zrovnoprávnění neolitiků s archaiky pouze při křtu, a to  zrovnoprávnění před Bohem. Ježíše vyzdvihl na úroveň Boha, ale Ježíšovou  vírou se příliš neřídil. Jeho zásluhou bylo, že křesťany pevně zorganizoval  a také zavedl některé archaismy, které i archaikům vyhovovaly a tak křesťanství v této formě přijali. Organizace byla pyramidální, dnes s papežem na vrcholu, což je archaický prvek, byla hlásána poslušnost otroků vůči pánům. Z této formy křesťanství vznikla katolická církev, která triumfovala ve středověku. Křesťanství v té době ovládalo veškerý život společnosti.

K postupnému zrovnoprávnování neolitiků s archaiky skutečně došlo, ale až po dlouhé době, během staletí. Křtem byli  zrovnoprávněni neolitici s archaiky před Bohem. Následovalo zrušení otroctví (i když s recidivou pro černochy), zrušení nevolnictví, zrovnoprávněni občané před zákonem po francouzské revoluci, bylo zrovnoprávněno technologické školství s univerzitami.  Ale chybí poslední zrovnoprávnění - to je zrovnoprávnění sociální. Stále ještě parazituje člověk na člověku a společnost jako celek tak parazituje na přírodě. Právě parazitizmus lidské společnosti na přírodě způsobuje přírodě obrovské škody, které mohou zapříčinit novou rovnováhu v přírodě, která již nebude pro život lidské společnosti příznivá - a my zahyneme. Vědci odhadují, že pokud do sta let tento nepříznivý trend neodstraníme, pak již nám nebude pomoci.(31)

Komenský se vrací

Musíme dojít ke změně myšlení - od parazitického k symbiotickému. Archaickou linii myšlení, kterou se řídíme  stále ještě pod vlivem kartezianizmu, jako jedné z forem archaického myšlení - musíme opustit. Nahradit jí a používat neolitickou myšlenkovou  linii, zejména důsledně následovat Ježíšovu víru a tím také víru J.A.Komenského, která požaduje uskutečnění nebeského (Božího) království na Zemi - tedy plné zrovnoprávnění neolitiků s archaiky. Odstranit parazitizmus lidí na lidech a tím odstranit parazitizmus lidstva na přírodě a Zemi.

A tady se projevila prozíravost Ježíšova, který požaduje, abychom milovali i své nepřátele. Uskutečnění zrovnoprávnění půjde jen tak, že dojde k obratu v mocenském uspořádání, kde hostitel, původní podřízení neolitici uchopí moc a archaiky, včetně archaických technokratických struktur zbaví moci, začlení je do svých vlastních struktur jako symbionty - dojde k symbiogenezi. Symbiogenezi ale dokáže provést jen hostitel, parazit toho schopen není. Pokud bychom nepřátele zničili, nemohlo by k symbiogenezi dojít. Symbiogenezí docílíme nových složitějších struktur, které budou již neparazitické a budou schopny odstranit nebezpečí pro lidskou civilizaci, které nám hrozí vlivem zásadní změny klimatu. Takovou symbiogenezi provedly úspěšně jiné živé systémy v minulosti. Mitochondrie například, „továrny na energii" v buňkách, byly také původně dravé a parazitní buňky, které po symbiogenezi pracují ve prospěch celku.(32)

Po parazitické etapě vývoje lidstva tak dojde k etapě symbiotické. Dvě etapy lidského vývoje, kanibalistická a parazitní, budou doplněny třetí etapou, symbiotickou, kde dojde ke zrovnoprávnění všech lidí

i v sociální oblasti, kde nebude parazitovat člověk na člověku, lidé na lidech a tím ani lidstvo jako celek nebude parazitovat na Zemi. Tak dojde také naplnění víra Ježíšova a Komenského.

Tak také dojde k tomu, že lidstvo a biosféra vytvoří jeden velký živý systém. Lidstvo je určeno jako jeden z jeho orgánů - mozek biosféry. Robert Wright o tom píše: „ Z hlediska meta-přirozeného výběru je celá tři miliardy let trvající evoluce rostlin a živočichů epigenezí, vývojem jediného organizmu. A tento organizmus není ve skutečnosti lidský druh, ale celá biosféra zahrnující všechny druhy organizmů. Lidstvo, aniž bychom chtěli zlehčovat jeho úlohu, je pouze zrajícím mozkem biosféry. Když mozek nějakého organizmu dozraje, převezme správu celého těla. Podobně byla dnes lidskému druhu svěřena správa biosféry, ať už si to připouští, nebo ne."(33)

A  tady je doposud nepochopené křesťanské a Komenského: „ Učiňme člověka, aby byl podle naší podoby a ať panuje nad zvířaty a nad celou zemí." „...Bůh stvořil toto rozumné stvoření, člověka, za prvé, aby měl mimo sebe svůj obraz, jímž by se těšil, za druhé, aby nižší tvorové měli správce, za třetí, aby týž člověk panoval, tj. by uměl a dokázal sebe sama řídit a sobě vládnout."(34) A dále dodává: „ Být jiným nadřízen není podle záměru Boha a přírody nic jiného, než jiným sloužit."(35) To je zcela odlišný způsob myšlení než v dnešní době – s jejími  „pány přírody“ a liberálního „dělej co chceš“.

K tomu, aby se lidstvo stalo mozkem biosféry, teprve dozrává. Jsou to ekologové, lidé, kteří si osvojují ekologické a systémové myšleni, jako modifikaci myšlení neolitického a křesťanského a kteří dozrávají k odpovědnosti za biosféru.

Technokraty, parazity a ostatní archaiky můžeme tedy pokládat za dosud nezralou část lidstva. J.A. Komenský k tomu říká: „ Vždyť věk celého lidského pokolení je jako věk jednoho člověka, má své dětství, mládí, mužný věk a zralost; tak i dovednosti a vědění."(36) To je možno chápat tak, že lidstvo se svým parazitizmem je nutno považovat za nedospělce, který také na rodičích „parazituje" ale matka ho přesto miluje a hýčká, protože je to přirozený stav, který bude překonán vývojem. Ovšem běda, pokud by k parazitizmu docházelo i v dospělosti. Současná situace lidstva tak připomíná jeho přechod do dospělosti. Nemůžeme si dovolit ztrácet čas při tomto přechodu, jinak s námi matka Země nebude mít trpělivost a naloží s námi opravdu tvrdě.

Komenský se vrací po neolitické a křesťanské linii, která se znovu zvedá, aby převzala inicitivu za pohyb a vývoj  společnosti, za vývoj do druhé, symbiotické  moderny. A  tak jeho Obecná porada o nápravě věcí lidských se stává, s přihlédnutím k novým podmínkám,  ekologickým emancipačním programem. 

Literatura:

1 – Jan Kovář: Klíčová slova – 1989, str 49, vydal Oftis Ústí nad Orlicí, 2007.

2 -  PhDr. Dagmar Čapková Csc.: Jan Amos Komenský (1592-1670), přehled života a díla, str. 35,

Vydal Ústav pro informace a vzdělávání a Padagogické muzeum J.A.Komenského v Praze 1991

3 -  Jan Kovář: Klíčová slova – 1989, str. 22,   vydal Oftis,Ústí nad Orlicí 2007.

4 -  JAK, Obecná porada o nápravě věcí lidských, Panorthosia str. 413, nakl. Svoboda, Praha  1992

5 -  Kateřina Marková: Pansofia, studijní materiál, Fakulta životního prostředí, UJEP Ústí nad Labem.

6 -  Pampaedia, str.30, JAK, Obecná porada o nápravě věcí lidských

7 -  Panegersia str. 104, Obecná porada o nápravě věcí lidských

Komenský ještě zastává geocentrický vztah ke kosmu, o lidech však ví úplně všechno.

8 -  Pampaedia, str.17., Obecná porada o nápravě věcí lidských

9 -  Pansofia, str. 225, Obecná porada o nápravě věcí lidských

10 -  Pansofia, str, 512, Obecná porada o nápravě věcí lidských

11 -  Pavel Floss: Poselství J.A. Komenského současné Evropě, str. 16, nakl. Soliton, Brno 2005

12 – Ulrich Beck: Riziková společnost, str.412, nakl. SLON, Praha 2004

Právo 15.6.2006, str. 13

13 -  Ludwik von Bertalanffy: Člověk, robot a myšlení, str.49, nakl. Svoboda, Praha 1972

14 – J.B.Čapek: K otázce podstaty a funkce comenianismu, Filosofický časopis č. 1, 1970

15 - Ladislav Hejdánek: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, nakl. OIKOYMENH, Praha 1997,

str. 153

16 - Graham Clark: Prehistorie světa, nakl. Orbis, Praha 1973, str. 44, 45, 55, 67, 86, 91, 93, 106

17 - Radim    Palouš: Čas výchovy, nakl. Státní pedagogické nakl., Praha 1991, str.36

18- Bryan Sykes: Sedm dcer Evinných, str. 114, nakl Paseka, Praha 2004

19 - Josef Šmajs: Ohrožená kultura, nakl. „Zvláštní vydání...", Brno 1999, str.53

20 -  Antoním Horák: O Slovanech úplně jinak, nakl Lípa, Vizovice 1991, str. 14, 15,47, 56-57, 291-292

21 - André van Lysebeth: Tantra, kult ženského principu, aneb jiný pohled na život a sex.

Nakl. Argo, Praha 1995, str. 11-95

22 - Ivo T.Budil: Za obzor západu, nakl.TRITON, Praha 2001, str. 429

na straně 446, porovnává Maria Gimbutasová zničení dávných neolitických civilizací ke kolonizaci

Ameriky a genocidě indiánských populací.

23 - Fritjof Capra: Tkáň života. Nová syntéza mysli a hmoty, nakl. Academia, Praha 2004, str. 23

24 - Ernest Borneman: Encyklopedie sexuality, nakl. Victoria publishing Praha, str. 310, 311

25 –Ulrich Beck: Vynalézání politiky, str. 154, Sociologické nakladatelství, Praha 2007

26 - Jan Kozák: Křesťané před Kristem, za Krista a po Kristu, nakl. Bibliotheca gnostica,

Praha 1995,str. 38, 80

27 -  Fritjof Capra: Tkáň života, nakl. Academia, Praha 2004, str. 175

28 - Otakar A. Funda: Mezi vírou a racionalitou, nakl. L. Marek, Brno 2003,str.277, str. 31

29 - Ladislav Hejdánek: Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti, nakl. Oikoymenh, Praha 1997,str. 123

30 - David Flusser: Ježíš,.nakl. Oikoymenh, Praha 2002, str. 94

31 -  Ulrich Beck: Riziková společnost, nakl. SLON, Praha 2004, str. 412

Stephen Hawking : Právo, 15.června 2006 - považuje dokonce za nutné do sta let opustit naši

Planetu

32 – Lynn Margulisová: Symbiotická planeta, nakl. Academia, Praha 2004

33 - Robert Wright: Víc než nic, logika lidského osudu, nakl. Lidové noviny, Praha 2002, str. 332

34 - J.A.Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských, nakl. Svoboda, Praha 1992

Pampaedia str. 17

35 -J.A.Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských, Pansofia, str. 225

36 - J.A.Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských, Pansofia, str. 245

Poznámka:

S obsahem tohoto článku souvisí články:

Zdeněk Sedláček – Komeniánská filosofie pro ekology, http://www.envigogika.cuni.cz/ - inspirace, 2007/II/3,

Zdeněk Sedláček – Komenského Porada jako ekologický emancipační program, http://www.envigogika.cuni.cz./ -  inspirace, 2008/III/2,

 

8.11.2010                                                                                                Zdeněk Sedláček