Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) na základě Opatření MŠMT z 26.6.2007 Čj.15523/2007-22 v souladu s §4 odst.4 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním a jiném vzdělávání (školského zákona) s účinností od 1.9. 2007 ukládá všem základním školám (ZŠ) na 1. i 2. stupni a nižším ročníkům víceletých gymnázií (odpovídajícím 6. až 9. ročníkům ZŠ), specifikovat jeho obsah s neomezenou mírou kreativity do vlastního školního vzdělávacího programu (ŠVP ZV). Škola, tvořící jej tzv. „na míru“, vychází i z dalších základních školských dokumentů, kterými jsou především: Zelená kniha – Zpráva mezinárodní komise UNESCO „Vzdělávání pro 21. století – Učení je skryté bohatství“ a rovněž i Bílá kniha – Národní program rozvoje vzdělávání – koncepční dokument o cílech českého školství spolu s dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy.

Podstatnou změnou tedy prošlo vlastní osnování učiva a tvorba ročních tématických plánů. Jestliže je dosud tvořil pedagog dle daných (závazných) učebních osnov ZŠ, má nově povinnost učivo osnovat samostatně s ohledem na rozvoj kompetencí (způsobilostí, resp. dovedností) u žáků i na osvojení si nezbytného pensa vědomostí žáky (rámcově oborově určeného a klasifikovatelného).

Rozvoj informatiky spolu s PC technologií na prahu 21. století významně ovlivňuje i práci školy. Žák má umět informace podle potřeby vyhledat a správně interpretovat a nemusí je v podstatné míře memorovat, nýbrž má umět třídit jejich obsah a zapamatovat si pouze vědomosti podstatné – ty které zpětnou vazbou vyžaduje škola k osvojení i k samostatné interpretaci v praxi. Tak je třeba pojmout rozvoj 1. tzv. „kompetence žáka k učení“ pedagogem. Obdobně je třeba uchopit i rozvoj zbývajících 5 kompetencí u žáků sloužících: 2. k řešení problémů, 3. ke komunikaci navzájem, 4. k rozvoji sociální inteligence a personálnímu (osobnostnímu) rozvoji, 5. občanské uvědomělosti, 6. k manuální zručnosti a schopnosti, provést praktika a první školní pokusy zdařile a bezpečně.

Učitel na ZŠ je omezován RVP ZV jednak časově – rámcovou minimální časovou dotací, jednak výčtem hlavních vzdělávacích oblastí, kterými jsou :

1. jazyk a jazyková komunikace (ČJ a cizí jazyk),
2. Matematika a její aplikace,
3. Informační a komunikační technologie,
4. Člověk a jeho svět (prvouka na 1. stupni ),
5. Člověk a společnost (dějepis a občanská výchova na 2. stupni),
6. Člověk a příroda (fyzika, chemie,přírodopis, zeměpis na 2. stupni),
7. Umění a kultura (hudební a výtvarná výchova na 1. a 2. stupni),
8. Člověk a zdraví (tělesná a zdravotní výchova na 1. a 2. stupni),
9. Člověk a svět práce (na 1. a 2. stupni).

Celková povinná časová dotace na devět uvedených vzdělávacích oblastí je na 1. stupni: 118 hodin ( včetně disponibilní časové dotace 14 hodin) a na 2. stupni: 122 hodin (včetně disponibilní dotace 24 hodin – přičemž 12 hodin z ní počítáno na další cizí jazyk).

K povinným předmětům se volně váží tzv. výchovná průřezová témata:

1. výchova demokratického občana,
2. osobnostní a sociální výchova,
3. environmentální výchova,
4. mediální výchova,
5. globální výchova k evropanství,
6. multikulturní výchova.

Výchovám je věnována průřezově disponibilní časová dotace, kterou může učitel využít dle vlastního uvážení a představy (např. formou návštěvy informačního centra OSN při seznamování s lidskými právy a s tolerancí v multikulturní společnosti apod.) S ohledem na platné legislativní instrumenty, které obecně ošetřují v ČR právo na přístup k informacím – aktivně i pasivně ( zákon č. 123/1998 Sb., v platném znění a zák. č. 106/1999 Sb. v platném znění), je třeba posuzovat poněkud opomenuté informace o člověku a životním prostředí – resp. o vlivu lidské činnosti na probíhající rychlé, nežádoucí velmi negativní změny v ovzduší, půdě i vodě, mající nepochybně negativní dopad zpětně na lidské zdraví. Nauka o trvale udržitelném rozvoji společnosti se opírá o ekologickou (environmentální) výchovu a vzdělávání (EVV) jenž úzce souvisí s výchovou k zdravému životnímu stylu. Tato vzdělávací oblast by měla, s ohledem na společenskou aktuálnost, závažnost a potřebu, zaujmout v RVP ZV nepochybně místo „Člověk a svět práce“, protože je to právě lidská činnost, která může vést k nevratným škodám na životním prostředí, které mají následně negativní odezvu na lidském zdraví . EVV naopak má své místo ve vzdělávací a výchovné práci školy a ze zákona jí náleží i určitá preference z titulu školního koordinátora EVV ustanoveného vnitřní legislativou MŠMT. S jeho působením na ZŠ souvisí i tzv. „ekologický audit“ na ZŠ, který je startovacím prvkem při implementaci žádoucích behaviorálních změn v chování žákovských kolektivů a potažmo i kolektivů pedagogů a výchovných pracovníků.

Nastartovaná reforma školství – svým záměrem jistě žádoucí a správná však není úplná, pokud postrádá v povinné vzdělávací oblasti environmentální výchovu a vzdělávání včetně praxe v přírodě. Tělesná výchova by měla čerpat spolu s výchovou ke zdraví nejméně 50 % disponibilní časové dotace.