Stručný průvodce psaním odborného textu

Zcela přirozenou součástí výuky odborných specializací na (výše jmenované) zahraniční vysoké škole je také psaní odborných textů. Zatímco jiné odborné kompetence jako např. práce s literaturou, vedení výzkumu a jeho prezentace před publikem apod. se studenti učí v rámci projektů, které jsou součástí odborných kurzů, techniky psaní (odborného) textu jsou zvláštní složkou výuky. Zajišťuje ji samostatné pracoviště, které je orientováno na psaní jako takové – jeho cílem je podpořit studenty v psaní odborných článků, závěrečných zpráv prováděných výzkumů anebo diplomových či disertačních prací. Studentům nejsou předkládány „návody“ k psaní, ale spíše podpůrné techniky: zahrnují mj. tvůrčí postupy obvyklé v umělecké oblasti. Zkušenosti ze seminářů organizovaných Centrem pro podporu psaní je možné dobře uplatnit v publikační činnosti jakékoli specializace, které jde o genezi nových myšlenek, nikoliv o pouhou rekapitulaci dosavadní úrovně poznání.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Stručný průvodce psaním odborného textu

2006-12-01 10:17:18

Zcela přirozenou součástí výuky odborných specializací na (výše jmenované) zahraniční vysoké škole je také psaní odborných textů. Zatímco jiné odborné kompetence jako např. práce s literaturou, vedení výzkumu a jeho prezentace před publikem apod. se studenti učí v rámci projektů, které jsou součástí odborných kurzů, techniky psaní (odborného) textu jsou zvláštní složkou výuky. Zajišťuje ji samostatné pracoviště, které je orientováno na psaní jako takové – jeho cílem je podpořit studenty v psaní odborných článků, závěrečných zpráv prováděných výzkumů anebo diplomových či disertačních prací. Studentům nejsou předkládány „návody“ k psaní, ale spíše podpůrné techniky: zahrnují mj. tvůrčí postupy obvyklé v umělecké oblasti. Zkušenosti ze seminářů organizovaných Centrem pro podporu psaní je možné dobře uplatnit v publikační činnosti jakékoli specializace, které jde o genezi nových myšlenek, nikoliv o pouhou rekapitulaci dosavadní úrovně poznání.

Následující text je určen pro studenty, je zajímavý z hlediska koncepce studia (některé dovednosti jsou u nás pokládány za „přirozené“, nebo dokonce nedůstojné VŠ studia – výsledkem je však malá nápaditost, tvořivost, ochota experimentovat ve vědecké práci). Systematické rozvíjení této kompetence by se vyplatilo s ohledem na zvýšení potenciálu pro odborné publikování, a tedy množství a kvalitu výstupů, podle kterých jsou vysoké školy hodnoceny.

Psaní návrhu výzkumu

Pokud budete v tomto semestru psát vědeckou práci, budete možná chtít nejdříve napsat návrh výzkumu, který bude základem dalšího přemýšlení o vaší vědecké práci. Návrh vám pomůže udělat si jasno v tom, co bude předmětem vašeho výzkumu, a může vám pomoci také při plánování tohoto výzkumu. Následující poznámky vám mohou být užitečné v začátcích. Zkuste volně črtat své odpovědi na body uvedené níže bez ohledu na gramatickou správnost, bez ohledu na interpunkci, bez ohledu na to, zda se opakujete nebo zda si odporujete. Berte sám sebe jako první publikum a psaní jako šanci navrhnout myšlenky sobě samému. Poté, co jste načrtli některé nápady na papír, můžete přemýšlet o tom, jak je upravit a uspořádat i pro jiné posluchače.

  1. Výzkum často začíná otázkou, nebo něčím, co nás trápí nebo mate. Vezměte v úvahu oblast svého zájmu a črtejte své myšlenky, nebo si napište seznam toho, čím vás tato oblast přitahuje, co vás znepokojuje anebo nechává na pochybách, co jste o ní četl, slyšel, jaké s ní máte zkušenosti, jaké otázky vás napadají, když na ni myslíte.
  2. Někdy začíná výzkum „hypotézou“, teorií, kterou chcete testovat, ověřit, či modifikovat. Volně pište své nápady ohledně toho, co o problému již víte, pokud nemáte pracovní teorii, a také některé své domněnky a předpoklady, které vás povedou a které vám také mohou naznačit, kde se vaše myšlenky ubírají nesprávným směrem, nebo kde k problému přistupujete s předsudky. Vaše poznámky mohou začínat třeba slovy „Věřím, že problém je v tom, že…“, „Předpokládám, že platí…“, „O problému si myslím, že…“
  3. Nyní, když si zvolíte jednu ze svých otázek či hypotéz, uvažte, jak můžete k výzkumu přistoupit. Půjdete do knihovny pro více informací, a pokud ano, co tam budete hledat? – knížky? školní časopisy? populární magazíny? A jaká klíčová slova nebo „předmětová záhlaví“ vám pomohou najít knihy nebo články, které chcete? Budete hledat informace jinde než v knihovně – doma, v kině, v televizi, pomocí interview nebo laboratorního výzkumu? Představte si to a udělejte si volné poznámky o všech zdrojích informací, které máte k dispozici, a o možných přístupech k výzkumu.
  4. Můžete si také představit formu, kterou váš výzkumný protokol bude mít. Bude to esej? Laboratorní zpráva? Případová studie? Myslíte si, že budete spoléhat hlavně na svou četbu a hodnocení cizích názorů? Nebo na zkušenosti ze svého vlastního života? Budete klást důraz na statistickou analýzu? Nebo na příběhy, které vám někdo o vašem předmětu poví? Pokud si nejste jisti, jaké modely jsou k dispozici ve vaší oblasti, můžete si nějaké najít v knihovně, zeptat se profesorů, kolegů ze třídy, nebo se inspirovat přednesenými referáty. Mějte na paměti: jen zřídka je možná pouze jedna „správná“ forma, kterou by výzkumný protokol ve vaší oblasti mohl mít.
  5. Když máte na mysli možné přístupy a formu vašeho protokolu, poznamenejte si, kde byste chtěli začít. Co by mělo být podle vás prvním krokem, když s projektem začínáte? O kterých dalších krocích víte, že byste měli podniknout?
  6. Souhrnně: co byste chtěli, aby se druzí naučili nebo si ujasnili, až si přečtou o vašem výzkumu?

Otázky pro vás – týkající se postupu při psaní:

Jak je přístup k započetí práce na výzkumném projektu podobný nebo odlišný od přístupu, který jste uplatnili v minulosti? 2) Proč by měl ten, kdo se výzkumem zabývá, chtít zahájit práci spíš psaním o svých výzkumných plánech a ne rovnou výzkumem v knihovně, laboratoři nebo v terénu?

Psaní poznámek při četbě textu

Psaní poznámek přímo ke čtenému textu je jedna z možností, jak začít psát o tom, co čtete. Poznámky je možno psát na okraje knihy nebo textu, který právě čtete – můžete tak zapsat složitější argumenty, své reakce a otázky, a také si poznamenat libovolnou pasáž, kterou chcete později citovat ve svém vlastním článku. Psaní poznámek je zvláště užitečné v případech, kdy se přistihnete při nepozornosti: čtete a po otočení stránky náhle zjišťujete, že nevíte, o čem to vlastně bylo. Pomáhá udržet vaše „naladění“ na text a mění pouhé čtení v jakousi konverzaci mezi vámi a čtenou stránkou.

  1. Čtěte s perem či tužkou v ruce. Na konci každého odstavce nebo vždy po několika odstavcích se zastavte a položte si otázku „Co je podstatou právě přečteného odstavce (přečtených odstavců)? Co se nám autor snaží sdělit?“ Na okraje textu si pak krátce poznamenejte své odpovědi. Když budete takto pokračovat, vytvoříte si tak jakousi osnovu kapitoly či článku, jež vám pomůže uvědomit si jeho hlavní myšlenky a pozorovat, jak se vyvíjejí od jednoho argumentu k dalšímu.
  2. V průběhu čtení se můžete také pokládat otázky a zaznamenávat na okraje textu odpovědi na ně:
  • Co si myslím nebo jaké mám pocity při četbě textu?
  • Co má text společného s mými vlastními myšlenkami a zkušenostmi? Jaké jsou rozdíly mezi mými zkušenostmi a myšlenkami a tím, o čem se dočítám?
  • Co má čtený text společného s tím, co jsem o problému četl v jiných knihách či článcích? Co říká autor nového proti tomu, co jsme četli jinde?
  1. Jaké otázky bych mohl mít v tuto chvíli k autorovi? Jsou problémy, ve kterých se s ním shodnu? Body, kde se rozcházíme?
  2. Pokud je kniha nebo článek, které čtete, z knihovny nebo patří někomu jinému, stále si můžete psát poznámky; v tomto případě ale na zvláštní papír, ne přímo do textu.

Pokud máte pocit, že okraje knihy nebo článku vám nedávají dostatek prostoru pro to, abyste si poznamenal všechny vaše reakce, otázky a souvislosti, můžete také použít volný papír.

Otázky pro vás – týkající se psaní poznámek:

Pomohlo vám psaní poznámek o čteném textu? Jak je to s psaním poznámek na okraj textu při čtení: liší se od čtení bez tužky v ruce a od čtení a podtrhávání (beze slov)?

Volný záznam myšlenek

Pokud vás napadá mnoho různých myšlenek, příhod, otázek a zdrojů pro návrh problému a pokud si nejste jisti, jak tyto nápady, příběhy a otázky spolu navzájem souvisí (nebo nesouvisí), může vám volný záznam pomoci sepsat „rané myšlenky“, aniž se zabýváte odstavci, úvodem, závěry.

  1. Vezměte si list papíru a položte ho delší stranou k sobě. Doprostřed papíru zapište několika slovy hlavní nápad či myšlenku.
  2. Nyní začněte ze všech stran kolem hlavní myšlenky zapisovat, co vám přijde na mysl, když o hlavním námětu nebo ústřední větě přemýšlíte. Mohou to být jednotlivá slova, jména lidí, tituly knih či filmů, zkrátka vše, o čem si myslíte, že má s tématem souvislost. Můžete zapsat také zkušenosti, které mohou mít souvislost s tématem, a některé z nich můžete i podrobněji rozepsat. Je možno zaznamenat třeba pocity a souvislosti i otázky, které máte, domněnky, které se vám vybavují. Jednotlivé myšlenky, které vás napadají, zapisujte, bez ohledu na to, zda skutečně vyhovují, zda jste si jisti, že je využijete. Jak myšlenky přicházejí, otočte papír, abyste měli dostatek volného místa na další nápady.
  3. Poté, co si myslíte, že jste již zapsali vše, co k danému tématu patří, přečtěte záznam myšlenek se svým učitelem. Pokud vás při tom napadne něco nového, přidejte to na papír.
  4. Nakonec byste měli být připraveni převést záznamy do formy vět a odstavců. Ze svých poznámek se vyberte hlavní myšlenku, která se objevila při psaní poznámek, či téma, jež se z chaosu nápadů vynořilo. Poté na jiném prázdném listu papíru se pokuste volně psát po dobu 5 či 10 minut souvislý text na toto téma.

Poznámka: volné zapisování myšlenek vám může pomoci i při čtení. Pokud v literatuře naleznete citaci či myšlenku jiného autora, kterou chcete použít ve svém článku, nebo pokud jste se při čtení knihy dostali k části, kterou nechápete, napište citát či myšlenku doprostřed papíru stejným způsobem, jako v bodu 1 a pokračujte dále bodem 2. Psaní všeho, co s problémem souvisí, je prací na pochopení textu, na jeho interpretaci a případné prezentaci.

Otázky na závěr:

Jak dalece se liší volné zapisování myšlenek od vašeho způsobu samostatné práce a vzniku vlastních myšlenek? Vyhovuje vám tento přístup? Proč, anebo proč vám nevyhovuje? Zkusíte tuto metodu do budoucna využívat?

Reflexe vlastního článku či konceptu.

Psaní o vlastním konceptu vám pomůže si uvědomit, co chcete ve své práci říci, a naučit se, jak ji dokončit. Psaní o hotovém textu pomáhá zjistit, jak článek vyjadřuje to, co jsme měli na mysli, a jak se nám to povedlo (a pomáhá určit, co bychom příště měli udělat jinak či jak své dílo opravit). Zkuste využít některé z následujících nápadů:

  1. Některé myšlenky o vašem článku či konceptu dejte na papír. Možná, že si položíte nějakou z následujících otázek:
  • Kterou část svého článku považujete za nejlepší? Proč? Kde se projevuje vaše silná stránka při psaní článku?
  • Která část vašeho článku je zatím nejslabší? Proč? Co je s článkem všeobecně v nepořádku, jaký je jeho tón, jak se přechází od jedné myšlenky k jiné; v čem vězí to, s čím nejste spokojeni?
  • Jaký je vůbec cíl článku, smysl jeho psaní? Pokud odpověď zní: „Splnění úkolu“, či „Aby udělal dobrý dojem ve třídě“, bude třeba dále přemýšlet. Jaký další přínos může mít psaní tohoto článku? Kdo jiný může něco získat jeho čtením? Jakým způsobem má článek zapůsobit na čtenáře? O čem má článek čtenáře přesvědčit, v čem by se po přečtení měli změnit? Kromě přemýšlení o ostatních čtenářích, přemýšlejte také o sobě jako o čtenáři toho, co píšete. Jaké chcete, aby byly vaše pocity, myšlenky a poznatky při čtení?
  1. Zvláště pokud si nejste zcela jisti, co je jádrem článku, co opravdu chcete říct, zkuste napsat pár „výroků o…“. Napište: „Tento článek je o… nebo možná je i o… a taky o…“. Zkuste napsat několik takovýchto výroků. Možná, že teprve pochopíte téma článku tak, jak jste je dříve nechápali. Můžete tak dokonce najít větu či útržek textu, který by měl patřit do článku.
  2. Pokud píšete článek jako úkol, jenž je třeba splnit, popište co možná nejúplněji vaši interpretaci zadání. Co vás chce pedagog tímto úkolem naučit? Jak dalece váš článek odpovídá tomu, co bylo cílem úkolu? Existuje část zadání, která zatím v článku není splněna?
  3. Jestliže máte pocit, že jste v článku dosud neuvedli něco důležitého, nebo pokud máte ještě myšlenku, o které si nejste jisti, zda do článku patří, napište své úvahy na papír stylem volného psaní, aniž byste se v této fázi starali o to, kam by mohly patřit anebo zda vůbec vyhovují. Jakmile budete mít něco napsaného, bude se vám lépe rozhodovat, kam nápady zařadit a zda je máte vůbec použít.
  4. Přemýšlejte o té části vašeho článku, o které si myslíte, že je trochu „mlhavá“ či „zmatená“ nebo kde máte dojem, že neříkáte přesně to, co jste chtěli říci. Na volný list papíru poznamenejte „CoJMy“ – „Co jsem myslel“, co jsem chtěl vyjádřit. Psaní CoJMů vám dává novou příležitost vyjádřit své nápady v psané formě. Napište celý výčet toho, co jste chtěli vyjádřit, a zkoumejte různé způsoby, jak své myšlenky převést do slov a sdělit je.

Otázky na závěr:

Jak vám tento návod pomáhá při psaní o článku? Jak se váš názor nebo vaše práce na základě toho změnila? Jaký je další postup při psaní článku?

Revize konceptu („interpretační parafráze“)

Konceptem je váš seznam nápadů, napsaných na volném listu papíru. Ale pokud jste jako ostatní lidé, některé z myšlenek se vám líbí a o většině z nich pochybujete. Dalším krokem je přepsat to. Níže uvedený návod popisuje strategii zvanou „interpretační parafráze“. Tato strategie je zvláště užitečná, když se nemůžete rozhodnout, jak s přepisováním začít. V průběhu parafrázování a interpretace vašich parafrází si především uvědomte, že parafráze není shrnutí, ale nová verze.

  1. Projděte si svůj koncept. Nalezněte odstavec nebo část textu (5–6 vět), které z nějakého důvodu nejsou v pořádku – neříkají, co jste měli na mysli, nezní dobře, nejsou jasné, cokoli.
  2. Přemýšlejte o smyslu části textu a napište ho znovu stejně dlouhý nebo delší, aniž byste se dívali na originál. Přidejte nebo vypusťte jakékoli informace, které považujete za (ne)důležité.
  3. Položte si ústřední otázku: „Jak se změnil význam, když jsem to napsal jinými slovy?“ Vysvětlete poznámky typu „Zní to lépe…“ nebo „Text je více plynulý“.
  4. Napište druhou parafrázi, třetí verzi záznamu myšlenek, a pokuste se zodpovědět ústřední otázku znova.
  5. Najděte místo v konceptu, které jste napsali zvláště dobře, část textu, se kterou jste spokojeni, a projděte si stejné tři kroky – přepište originál parafrází a odpovězte na otázku „Jak se změnil?“
  6. Napište o parafrázích: Jak byste mohli využít tyto parafráze v opraveném textu? Jak plánujete začlenit některé z nově napsaných částí textu? Budete některé z nich ignorovat? Rozmysleli jste si znovu některé části konceptu nebo dokonce celý koncept?

Otázky na závěr:

Jak vám parafrázování pomohlo? Jak to fungovalo? Jak tento postup využijete ve své další práci?

Revize konceptu „Glosováním“

Tato revizní strategie je nejužitečnější, pokud máte poměrně dobře zpracovaný koncept, ale máte obavy, že se někde opakujete, něco důležitého jste vynechali, anebo se vám ztrácí souvislost mezi odstavci, takže to zní „neučesaně“ nebo vaše myšlenky „přeskakují z jedné na druhou“. Glosování je způsob, jak si udělat osnovu toho, co již bylo napsáno, takže pak máte přehled, co jste řekli, na kterém místě jste to řekli, co jste vynechali a co by mohlo být řečeno na jiném místě.

  1. Přečtěte si svůj koncept odstavec po odstavci. Po každém odstavci se zeptejte: „Co je základem tohoto odstavce?“ Napište jeho hlavní myšlenku stručně na okraj. Pokud je tam více důležitých myšlenek, napište je všechny. Napište to u každého odstavce anebo v případě velmi dlouhého konceptu vždy pro dvě až tři stránky.
  2. Opište hlavní myšlenky z okrajů konceptu na zvláštní list papíru do sloupce pod sebe. Výsledkem je osnova – kostra vaší práce.
  3. Když se podíváte na svou osnovu, položte si následující otázky a udělejte si poznámky:
  • Zdá se, že některé z odstavců patří k sobě?
  • Opakují některé odstavce stejné myšlenky? Jaké myšlenky?
  • Mají některé odstavce několik hlavních myšlenek, a pokud ano, mohly by tyto myšlenky být vyjádřeny každá v jiném odstavci?
  • Chybí něco v konceptu a pokud ano, kam by chybějící část textu patřila?
  • Bylo by pro tento koncept dobré změnit pořadí odstavců?
  1. Pokud se necháte vést touto osnovou a vašimi odpověďmi na výše položené otázky, můžete začít dělat nezbytné úpravy.
  2. Zvláště pokud cítíte, že váš koncept zní neučesaně, položte si po čtení každého odstavce otázku: „Jak tento odstavec vyplývá z odstavce před ním?“ Odpověď si poznamenejte na okraj a pak uvažte „Jak mohu odstavec přepracovat nebo co k němu přidat, aby souvislost byla jasnější?“

Otázky na závěr:

Co si myslíte o „glosování“ a psaní osnovy až po napsání konceptu? Jak si nyní můžete naplánovat revizi vašeho konceptu? Jaké otázky nebo starosti ohledně vašeho konceptu stále ještě máte?

Spisovatelův zápisník

Odkládáte práci ze dne na den? Jste zcela zablokováni a nemůžete začít pracovat na určitém článku anebo vůbec psát? Jeden ze způsobů, jak začít psát, je napsat si o příčinách, proč psát nemůžete, o důvodech, proč určitý konkrétní článek nebo psaní jako takové je pro vás takovým zápasem.

1. Přemýšlejte o tom, kdy jste v minulosti měl něco napsat a nepovedlo se vám to. Volně si napište některé myšlenky o tom úkolu, a každou větu začněte jednou nebo více z následujících frází:

  • Měl jsem napsat X protože…
  • Odmítl jsem napsat X protože…
  • Bojím se napsat X protože…

Zkuste najít jednu nebo více odpovědí na tyto nápovědy. Spekulujte. Napište cokoli a vše, co vám přijde na mysl, dokonce i když některé z vašich odpovědí nejsou pravdivé, dokonce i když některé jsou přehnané.

2. Nyní zkuste volné psaní o jiném problému, každou větu začněte jedním z těchto způsobů:

  • Toužil bych napsat X protože…
  • Co by mi umožnilo napsat X, je…
  • To, co bych mohl udělat, abych si usnadnil začít psát o X, je…
  • Psaním o X bych chtěl získat…

3. Mnoho spisovatelů hovoří o múze, která je povzbuzuje při psaní, ale někteří z nás mají múzu, která bere odvahu – jakýsi hlas (konkrétní osoby), který nám říká, že nemůžeme psát. Například jste mohli mít v minulosti učitele, který vám řekl, že jste špatný spisovatel; nebo vaše matka či otec měli psaní jako povolání a chtěli po vás, abyste psali jako oni. Pokud máte potíž dát myšlenky na papír pro prezentaci ve třídě, nebo z jakéhokoli jiného důvodu, zkuste poznat hlas, který vám zní v hlavě a brání vám psát. Napište své „ďábelské múze“ dopis – jekot, výkřik, sten ve formě slov – a zeptejte se své múzy pár otázek o tom, proč se cítíte neschopný psát v tuto určitou dobu, nebo prostě řekněte tomu ďáblovi, aby zmizel.

Otázky na závěr:

Co se stalo, když jste začali psát o svém spisovatelském bloku? Co jste si označili jako příčinu tohoto bloku – a jako možnost, díky které budete moci začít psát?

Inventář psaní

Část I

Mnozí z nás si vypracovali návyky a postoje související s psaním, které mají vliv na to, jakým způsobem píšeme. Teď po vás chceme, abyste přemýšleli o tom, jaký druh spisovatele jste, a na pomoc využili otázek níže uvedených. Nepokoušejte se zodpovědět tyto otázky jednu po druhé. Spíše je použijte k tomu, abyste vůbec začali. Psaní o vašich zvycích při psaní a o postojích, které k psaní zaujímáte, umožní vám a vašemu učiteli, abyste si plánovali práci.

Jaký máte obecně postoj k psaní? Jak se cítíte, když vás někdo požádá, abyste něco napsal? Co pro vás „psaní“ znamená? (Pokud píšete v angličtině, jak byste popsali vaše názory na psaní ve své mateřštině? A v angličtině?)

Jaká stadia si obvykle proděláte, když píšete esej pro prezentaci ve třídě? Užíváte nejdříve metody volného psaní? Nebo si napíšete osnovu? Píšete koncept a pak ho upravujete? Napíšete to najednou? Popište sám sebe od chvíle, kdy dostanete úkol, až po jeho odevzdání.

Kdy a kde píšete? Jaké nástroje užíváte? Jaké musíte mít podmínky?

Jaké jsou vaše spisovatelské přednosti? Jaký způsob psaní cítíte, že vám jde nejlépe? Jaký způsob psaní je pro vás nejpohodlnější? Dostalo se vám někdy v minulosti pozitivního hodnocení nebo odměny za psaní? Vysvětlete. Jaké máte problémy s psaním? Jaký druh psaní vám činí potíže?

Jaký druh psaní právě nyní ve svém studiu uplatňujete? Změnili jste své názory na své vlastní psaní pod vlivem současných zkušeností? Cítíte se více nebo méně jistý sám sebou teď nebo v minulosti?

Jakou zkušenost s psaním si nejlépe pamatujete? Jaký velký úspěch? Nějaké rozčarování? Z jaké zkušenosti jste se nejvíce poučili, nebo kterou jste si nejlépe užili?

Myslíte si, že vaše četba ovlivnila vaše psaní? Jakým způsobem? Jakou povinnou nebo důležitou nebo zábavnou literaturu čtete nyní?

Část II

Přečtěte si, co jste o sobě jako spisovateli napsali. Co vám připadá zajímavé, významné nebo překvapující? Povídejte si s učitelem o jeho názorech na váš inventář psaní. A nyní stručně napište, co by mohl inventář vypovídat o vás jako o spisovateli, studentu, mysliteli.

Prodiskutujte to, co jste právě napsali, se svým učitelem. Jak by to mohlo usměrnit vaši práci zde (v Poradenském centru psaní)? Napište si seznam cílů, kterých byste chtěli během semestru dosáhnout. Seznam by mohl zahrnovat položky jako „získat sebedůvěru“ nebo „méně odkládat práci ze dne na den“ nebo třeba „zlepšit interpunkci“ a „lépe upořádat odstavce“. Vaše cíle při psaní mohou také úzce souviset s vašimi osobními cíli nebo kariérou. Prodiskutujte své cíle s učitelem.

Otázky na závěr:

Jaké jste učinili objevy při pohledu na vaše minulé zkušenosti a pocity týkající se psaní? Když máte na mysli cíle, které jste si uvědomili, na čem byste rádi začali pracovat při příští návštěvě Centra?

Literatura:

Zdroj:

materiály Centra pro podporu psaní, University of Nebrasca-Lincoln. Překlad a úpravy: Jana Dlouhá Článek jen mírně odlišný byl publikován v rámci DLOUHÁ, J. (ed.) Inovace vysokoškolské výuky v environmetnálních oborech, Praha, COŽP UK, 2002, s. 161–172.

Nejaktuálnější články stejného autora (stejných autorů)

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 > >>