Zataraseni sebou

Obsah hlavního článku

Zuzana Svobodová
http://orcid.org/0000-0001-5151-056X

Abstrakt

Když lidé rezignují na osobní, bytostnou vztahovost a vazebnost k pravdě, k tomu co je, pak je taková sebestřednost cestou ke ztrátě orientace a vnímání smyslu existence, které se projevují například násilím či zoufalstvím. Skrze přicházející výzvu, slovo, logos, je možné najít cestu ze zatarasenosti sebou. Odpovídání na výzvu k odpovědnosti značí odvrácení (metanoein) z orientace k oddělenosti, sebestřednosti, k vztahovosti, k vědomí relačnosti k druhým, světu i Pravdě. K odpovědi na toto k pravdě vyzývající slovo máme jako lidé prostor svobody. Jako lidské bytosti máme možnost žít v prostředí dia-logu, dia-logu jako živlu, ze kterého může vzejít společenství, které nežije jen samo sobě.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Podrobnosti článku

Jak citovat
Svobodová, Z. (2018). Zataraseni sebou. Envigogika, 13(2). https://doi.org/10.14712/18023061.579
Sekce
Recenzované články

Reference

Aristotelés. (1996). Fyzika. Praha: Rezek.

Aristotelés. (2003). Metafyzika. Praha: Rezek.

Aristotelés. (2009). Politika. Praha: Rezek.

Augustinus, A. (2004). Křesťanská vzdělanost: De doctrina christiana. Přeložila Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad.

Augustinus, A. (2007). O Boží obci: Knih XXII. Přeložila Julie Nováková. Praha: Karoli-num.

Dlouhá, J. (2018). Editorial 2018/XIII/1. Envigogika, 13(1). https://doi.org/10.14712/18023061.576.

Grant, G. (1986). Technology and Justice. Toronto: House of Anansi Press.

Heidegger, M. (2004). Věda, technika a zamyšlení. Praha: OIKOYMENH.

Heidegger, M. (2006). Básnicky bydlí člověk. Praha: OIKOYMENH.

Heidegger, M. (2008). Rozvrh fenomenologické interpretace Aristotela. Praha: OIKOY-MENH.

Homér. (1980). Ílias. Přel. Rudolf Mertlík. Praha: Odeon.

Jeruzalémská biblická škola. (2009). Jeruzalémská Bible: Písmo svaté vydané Jeruza-lémskou biblickou školou. Překlad František X Halas, Dagmar Halasová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.

Komenský, J. A. (2017). Spisy o první filosofii. Praha: OIKOYMENH. Knihovna novověké tradice a současnosti.

Lévinas, E. (1997). Čas a jiné/Le temps et l’autre, Praha: Dauphin.

Lévinas, E. (1997). Totalita a nekonečno: Esej o exterioritě. Praha: OIKOYMENH.

Levinas, E. (1998). Collected philosophical papers. Pittsburgh, Pa.: Duquesne Uni-versity Press.

Nietzsche, F. (1995). Tak pravil Zarathustra. Praha: Votobia.

Platón. (2001). Ústava. Praha: OIKOYMENH.

Rádl, E. (1946). Útěcha z filosofie. Praha: Čin.

Ricoeur, P. (2000). Myslet a věřit. (Rozhovor). Praha: Kalich.

Ricoeur, P. (2016). O sobě samém jako o jiném. Praha: OIKOYMENH.

Sartre, J. P. (2006). Bytí a nicota. Praha: OIKOYMENH.

Steel, S. (2018). Teacher Education and the Pursuit of Wisdom: A Practical Guide for Education Philosophy Courses. New York: Peter Lang.

Svobodová, Z. (2013). Čas: Lidská otázka po původu a smyslu. Paideia: Philosophical e-journal of Charles University, roč. 10, č. 1.

Szlezák, T. A. (2014). Za co vděčí Evropa Řekům: O základech naší kultury v řecké anti-ce. Praha: Oikúmené.

Weil, S. (1949). L´enracinement: Prélude à une déclaration des devoirs envers l’être humain. Paris: Les Éditions Gallimard. Dostupné na: http://classiques.uqac.ca/classiques/weil_simone/enracinement/weil_Enracinement.pdf.

Weilová, S. (1996). Dobro, mez a rovnováha: Výbor ze Sešitů. Praha: Mladá fronta.