Hospodaření s nerostnými zdroji – současná globální situace a výhled

Zdeňka Petáková

Článek shrnuje současný globální stav přístupu k nerostným zdrojům, ukazuje výhled do budoucna a předkládá obecná doporučení k hospodaření s nerostnými zdroji. Autorka na základě svých zjištění doporučuje: Podporovat takovou vládu, která by byla schopna kontroly nad regiony a dokázala by usměrňovat aktivity nadnárodních či zahraničních těžařských společností v nich; zajistit, aby zisk z těžby a prodeje nerostných surovin plynul převážnou měrou ke všem občanům, nikoli jen k úzké skupině; nevěřit sloganům a řídit se při rozhodování vždy vlastním úsudkem; zachovat státní kontrolu nad daty, získanými při vyhledávání a průzkumu, a také průběžnými údaji o stavu životního prostředí během těžby a úpravy nerostných surovin; trvat na co nejšetrnějším přístupu k životnímu prostředí včetně rostlin, živočichů, půdy, ovzduší a vody během průzkumu, těžby a úpravy nerostných surovin. V předstihu před těžbou mapovat civilizační hodnoty – stavební památky, archeologický materiál – a přednostně vést těžbu tak, aby toto kulturní dědictví nenarušila. Trvat na co nejšetrnějším navrácení území po těžbě dalšímu vývoji.

Stojí za zvážení, zda (udržitelný) tradiční způsob života ležící na miskách pomyslných vah není větší hodnotou než současný materialistický kořistící přístup, jež je zcela evidentně bez udržitelnosti.

Článek prošel recenzním řízením.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Hospodaření s nerostnými zdroji – současná globální situace a výhled

2012-09-15 00:00:00

Zdeňka Petáková

Článek shrnuje současný globální stav přístupu k nerostným zdrojům, ukazuje výhled do budoucna a předkládá obecná doporučení k hospodaření s nerostnými zdroji. Autorka na základě svých zjištění doporučuje: Podporovat takovou vládu, která by byla schopna kontroly nad regiony a dokázala by usměrňovat aktivity nadnárodních či zahraničních těžařských společností v nich; zajistit, aby zisk z těžby a prodeje nerostných surovin plynul převážnou měrou ke všem občanům, nikoli jen k úzké skupině; nevěřit sloganům a řídit se při rozhodování vždy vlastním úsudkem; zachovat státní kontrolu nad daty, získanými při vyhledávání a průzkumu, a také průběžnými údaji o stavu životního prostředí během těžby a úpravy nerostných surovin; trvat na co nejšetrnějším přístupu k životnímu prostředí včetně rostlin, živočichů, půdy, ovzduší a vody během průzkumu, těžby a úpravy nerostných surovin. V předstihu před těžbou mapovat civilizační hodnoty – stavební památky, archeologický materiál – a přednostně vést těžbu tak, aby toto kulturní dědictví nenarušila. Trvat na co nejšetrnějším navrácení území po těžbě dalšímu vývoji.

Stojí za zvážení, zda (udržitelný) tradiční způsob života ležící na miskách pomyslných vah není větší hodnotou než současný materialistický kořistící přístup, jež je zcela evidentně bez udržitelnosti.

Článek prošel recenzním řízením. 

Motto: Materiální zajištění je ve funkčních společenstvích pouze jednou z mnoha agend.
Přemysl Janýr 2011

Úvod

K nestrannému uchopení základních přístupů a dat k tématice hospodaření s nerostnými zdroji je nutné pracovat se souhrnnými poznatky z několika oborů - nejen z ložiskové geologie a ochrany životního prostředí, ale i demografie a některých dalších humanitních a společenských věd. Tento multioborový přístup je uplatněn v následujícím příspěvku.

Zelená agenda + slabiny principu udržitelného rozvoje

Pokud chceme zodpovědně hospodařit s nerostnými zdroji, je důraz na tzv. zelenou agendu základním pilířem našeho přístupu. Mohli jsme si povšimnout, že jeho hlavním sloganem, který formulovali nejdříve vědci a následně politici před lety, se stal udržitelný rozvoj (zpráva „Meze růstu“ Římského klubu, 1972). Ve chvíli, kdy se odborníci různých profesí (geologové, ekonomové) začínají shodovat v názoru na to, že nerostné zdroje jsou konečné, se ovšem samotný základní slogan stává neudržitelným. A dalším posunem v názoru je nynější rétorika – dnes se hovoří o udržitelném životě. Více než 10 let je rozpracovávána myšlenka udržitelného nerůstu (Latouche, 2012).

Materiály Programu OSN pro životní prostředí o „zelené ekonomice“ (UNEP, 2012a) ji definují jako zlepšování života lidí, zajištění sociální spravedlnosti a současně snižování environmentálních rizik.

Nedávno proběhnuvší Konference OSN o udržitelném rozvoji Rio+20 zhodnotila vývoj v oblasti životního prostředí, udržitelného rozvoje a omezování chudoby za posledních 20 let a konstatovala vážné zhoršení v mnoha parametrech - její výsledky jsou shrnuty v on-line dostupné, vynikajícím způsobem zpracované zprávě (UNEP, 2012b).

Současně je postoj OSN k problematice přírodních zdrojů kritizován za to, že stagnuje, nebere dostatečně v úvahu konečnost přírodních zdrojů a nutnost přípravy postupného a dosti rychlého přechodu k udržitelnému životnímu stylu. Zarážející je také, že v materiálech OSN týkajících se životního prostředí se neobjevuje kritika zbrojení, které ničí životní prostředí jak spotřebou primárních zdrojů, tak i mnoha dalšími způsoby, mj. odčerpáváním obrovských finančních prostředků.

Kritika růstu – demografický vývoj má zásadní vliv na spotřebu surovin

Za posledních 20 let se HDP globálně zvýšilo o 75 %, využívání přírodních zdrojů vzrostlo o 41 % (UNEP, 2011b). Pokud činí růst jakékoli složky jen 1 % ročně, dojde k jejímu nárůstu o 100 % za 70 let (Grantham, 2011). Například světová populace rostla v posledních 20 letech o 1,3 % ročně, což ve výsledku znamenalo její celkový nárůst o 25 %. Je skutečně s podivem, že ve světle této jednoduché aritmetiky nikdo ze světových klíčových politiků nekritizuje současné panující ekonomické paradigma o pozitivním přínosu růstu spotřeby a jeho nezbytnosti.

Co se týče demografického vývoje a spotřeby surovin v naší vlasti, lze uvést, že počet obyvatel na území České republiky se za posledních zhruba 200 let zdvojnásobil a spotřeba energie na osobu se za stejnou dobu zdesetinásobila (Kušková et al., 2008). Spotřeba elektrické energie je ve srovnání s První republikou padesátinásobná (Kol., 2012).

Zásadní specifika nerostných zdrojů

Pří všech úvahách o nerostných zdrojích je jako základní princip nutno vzít v úvahu jejich neobnovitelnost (tzn. zdroje jsou konečné ve svém objemu), zcela nerovnoměrné rozmístění v rámci zemské kůry a nepřemístitelnost (tímto termínem se označuje fakt, že ložisko nerostných surovin není možné nikam přemístit před vytěžením, a upozorňuje se tak na

nutnost územní ochrany zdrojů).

Světová spotřeba

Světová spotřeba je v současnosti 1 km3 ropy, 2 km3 uhlí, 6 km3 dřeva ročně (O´Connor, 2012). Na každého obyvatele Evropy se za rok spotřebuje 16 t nerostných surovin (z toho 6 t je odpad, z něho polovina se skládkuje). Celkový vzrůst spotřeby za posledních 20 let přibližuje obr. 1.

image002

Obr. 1. Vzrůst celkové celosvětové těžby, podle zprávy UNEP (2011b).

Rychle rostoucí spotřeba nerostných surovin je patrná například na údajích o výrobě cementu (nárůst o 170 % za posledních 20 let) a oceli (zvýšení o 100 % za posledních 20 let), jak dokumentuje obr. 2.

image004

Obr. 2. Nárůst celosvětové výroby cementu a oceli, podle zprávy UNEP (2011b).

Role Číny

Čína je nyní největší světový spotřebitel dlouhé řady nerostných surovin a dalších komodit (viz Tab. 1).

Tab. 1 Podíl Číny na světové spotřebě , podle Granthama (2011).

komodita

podíl Číny na světové spotřebě (%)

cement

53,2

železná ruda

47,7

uhlí

46,9

ocel

45,4

olovo

44,6

zinek

41,3

hliník

40,6

měď

38,9

nikl

36,3

ropa

10,3

Nebývale vehementní přístup Číny k nerostným zdrojům ležícím mimo její území, např. v Africe, je obecně známý. Jde o jasný úspěch centrálně plánované ekonomiky, která vítězí v konkurenčním boji s tradičními demokraciemi, a to mírovou cestou. Téměř nikdo si však neuvědomuje, že Čína vsadila na špatnou kartu, stejně jako euroatlantická civilizace, a to je zvyšování spotřeby. Rozvoj Číny nebude nekonečný, je limitován, stejně jako rozvoj jakéhokoli obdobného systému, konečností přírodních zdrojů. V roce 2012 se nárůst čínského hospodářství zpomalil.

Změna cenového paradigmatu (ceny surovin již nikdy nebudou klesat)

Grantham (2011) uvádí: „Přepočtené reálné ceny všech důležitých komodit kromě ropy klesly v průběhu posledních 100 let (do roku 2002) průměrně o 70 %. Od roku 2002 dodnes je tento pokles smazán cenovým nárůstem vyšším, než byl za 2. světové války. Většina cen komodit je nyní tak daleko od svých původních klesajících trendů, že se dá hovořit o tom, že starý trend je změněn – to prakticky znamená, že se mění paradigma. Jde pravděpodobně o nejdůležitější ekonomickou událost od doby průmyslové revoluce.“ Změnu cenového paradigmatu dokládá obr. 3.

image006

Obr. 3. GMO Index komodit, ukazující změnu paradigmatu, podle Granthama (2011).

Uvedená skutečnost také znamená, že ceny surovin budou již stále růst a jejich nedostatek bude běžný. Tento odhad vývoje cen je odůvodňován vyčerpáním zdrojů a vysokou poptávkou.

Energetické nerostné suroviny – krev našeho systému

K energetickým nerostným surovinám se tradičně řadí ropa, zemní plyn, uhlí a uran. Jako zcela klíčová pro chod systému zůstává ropa.

Odhaduje se, že dnes známé ověřené světové zásoby ropy vydrží minimálně na ca 40 let (Kavina in Potůček et al., 2009). Ačkoli se často informuje o velkých možnostech těžby v hlubokém moři, v Arktidě a dalších moderních možnostech, většina těžby se uskutečňuje tradičním způsobem na pevnině nebo v mělkých mořích (viz obr. 4).

image008

Obr. 4. Globální produkce ropy, podle Granthama (2011).

Zásadní je faktor energetické návratnosti těžby ropy – v začátcích těžby byl 1 : 100, nyní je 1 : 10 (O´Connor, 2012). Často uváděný pojem ropný (neboli Hubbertův) zlom („peak oil“) vyjadřuje, jak se těžbou snižují známé zásoby ropy vzhledem k nově objeveným zdrojům. V 60. letech 20. století bylo objeveno 6 barelů ropy na 1 spotřebovaný, dnes se 3 – 6 barelů spotřebuje na 1 nově objevený (O´Connor, 2012), což znamená, že její vytěžitelné zásoby, o kterých víme, se snižují (ilustrace k těmto údajům viz obr. 5).

image010

Obr. 5. Zvětšující se propast mezi objevy nových ložisek a výší těžby pro konvenční zdroje ropy (milardy barelů/rok), podle Granthama (2011).

Zemní plyn sestává z metanu (min. 80 %), dalších uhlovodíků, CO2 a dalších složek. Vzhledem ke svému chemickému složení vykazuje při spalování nejvyšší účinnost ze všech fosilních paliv a současně se při tomto procesu uvolňuje nejnižší množství CO2 v porovnání s uhlím či ropou. Lidstvo získává ¼ energie ze zemního plynu. Životnost jeho světových zásob se odhaduje okolo 60 let, „peak gas“ se předpokládá v roce 2020. Některé odhady celkových zásob jsou optimističtější a jdou až ke 200 letům. Největší zásoby zemního plynu se nacházejí v Rusku, obrovské zásoby jsou v Kataru, Íránu a Saudské Arábii. Největší producenti jsou USA, Rusko a Kanada (2008).

Uhlí pokrývá 30 % světové energetické spotřeby, 40 % světové výroby elektřiny (Tomczak in Starý et al., 2011), odhaduje se, že jeho dosud objevené světové zásoby při současném tempu těžby vydrží na zhruba 200 let (kol., 2012). Uhlí tvoří více než ½ světových zásob neobnovitelných zdrojů energie (Tomczak, l.c.). Česká republika vykazuje značnou těžbu hnědého (4 % světové těžby) i černého uhlí, 60 % elektrické energie je vyráběno z uhlí (kol., 2012). Německo, které potřebuje zajistit svou energetickou bezpečnost při odklonu od jaderné energetiky, hojně využívá a chystá se masivně využívat své uhelné zásoby.

Jaderná energetika globálně

Údaje o perspektivách jaderné energetiky se liší podle toho, jestli je zveřejňuje jaderný energetický sektor nebo jeho odpůrci. Podle World Nuclear Association je v provozu 440 bloků jaderných elektráren s celkovým výkonem 376 Gwe, ve výstavbě je 62 bloků a v plánu je dalších 155 bloků. Počet bloků se za posledních 20 let zvýšil o 21 % (UNEP, 2011b, viz obr. 6).

image012

Obr. 6. Zvyšující se počet jaderných bloků, celosvětové údaje za posledních 20 let. Podle zprávy UNEP (2011b).

Z těchto údajů by jednoznačně vyplývalo, že poptávka po uranu v každém případě poroste. Na druhé straně je třeba připomenout, že stáří stávajících jaderných bloků roste rychleji, než jsou uváděny do provozu bloky nové.

Odpůrci jaderné energetiky kromě notoricky známých argumentů týkajících se ochrany životního prostředí nověji uvádějí další dvě silné námitky. První je otázka slabé bezpečnosti centrálního zásobování elektřinou v celkově se destabilizujícím politickém klimatu (možnost útoku na centrální zdroje). Druhá námitka je poněkud filozofičtější a souvisí s občanským odporem proti centrální kontrole života. Jaderná energetika se v současném občanském diskurzu stává jedním ze symbolů centrální kontroly nad lidskými osudy (Smrž, 2007).

Jisté je, že – přes všechny námitky a nejasnosti – jaderná energetika bude ještě značně dlouhou dobu součástí světového energetického mixu. Velmi vážně se s ní počítá i v připravované energetické koncepci ČR (kol., 2012).

Energetika globálně

Energie je celosvětově z 1/3 spotřebována ve výrobě, 1/3 v domácnostech, 1/3 v dopravě. Co se týče jednotlivých zdrojů, kterými je tato spotřeba pokrývána (ropa, zemní plyn, uhlí, jádro, vodní, sluneční, větrné a geotermální zdroje, energie z odpadu a obnovitelných hořlavých zdrojů), mírně vzrostla u všech těchto zdrojů (viz obr. 7).

image014

Obr. 7. Globální vzrůst spotřeby energie za posledních 20 let, podle UNEP (2011b).

Spotřeba elektrické energie vzrostla za posledních dvacet let o 66 %, zatímco celkový počet obyvatel Země vzrostl „jen“ o 24 % (viz obr. 8).

image016

Obr. 8. Vzrůst celosvětové výroby elektrické energie za posledních 20 let ve srovnání s nárůstem globální populace. Podle UNEP (2011b).

Tab. 2 Životnost zásob energetických surovin globálně (odhadováno pro dnešní výši spotřeby). Údaje podle kol. (2012), Řípy et al. (2005) a dalších zdrojů.

Surovina

životnost zásob

uhlí, dobyvatelné zásoby

150–220 let

zemní plyn

60–70 let, jiné odhady jdou až ke 200 letům

ropa, ověřené zásoby

40–45 let

uran

100 let bez recyklace

140 let s recyklací

Alternativní zdroje

Alternativní zdroje, technologický pokrok a recyklace mají a budou mít nesporný, ale nikoli klíčový význam pro snižování naší závislosti na nerostných surovinách.

Celosvětově je spotřeba elektřiny pokryta slunečními a větrnými zdroji z 0,3 % (UNEP, 2011b).

Spoléhání na myšlenku budoucího celosvětového zajištění potřeby energie jen díky obnovitelným zdrojům je utopií – i v technologicky nejvyspělejších zemích tvoří jen maximálně 10–20 % spotřeby. Zámožné země, které se soustředí na používání alternativních zdrojů, jako je například Německo, mohou být v tomto ukazateli ještě úspěšnější a mohou přijímat další ambiciózní plány. Na uvedení alternativ do praxe je však třeba volný kapitál – a ten ve většině zemí na světě chybí.

Elektrárny založené na principu jaderné fúze budou dodávat na trh elektřinu nejdříve za 50 let (Řípa et al., 2005).

Těžba roponosných písků má nízkou energetickou účinnost, získávání břidlicového plynu naráží na různá úskalí (např. výtěžnost jednotlivých vrtů velmi rychle klesá). Další možnou budoucí alternativou jsou hydráty metanu, jejichž zásoby jsou odhadovány v obrovské výši, ale možnosti jejich získávání jsou komplikované.

Celkově se jeví, že celoplanetární přechod systému na alternativy není proveditelný. Např. letectví a námořní doprava jsou bez ropy nemyslitelné, automobily, kterých je nyní na světě okolo 1 miliardy, jsou poháněny uhlovodíky z více než 95 %.

Rudy

Globální spotřeba kovů stále roste, zatímco kovnatost těžených rud (tj. obsah kovu v těžené rudě) klesá. Například rudy mědi v roce 1980 bylo rentabilní těžit při kovnatosti ca 0,75 %, v roce 2010 se těží již rudy s 0,55 % obsahem mědi (viz obr. 9).

image018

Obr. 9. Příklad snižování těžitelné kovnatosti rud mědi v průběhu posledních 30 let, podle Granthama (2011).

To mimo jiné znamená, že roste energetická náročnost získávání kovů a v návaznosti také jejich cena. Značný význam má recyklace, ale u řady kovů je recyklace příliš složitá nebo dokonce nemožná.

Ke kovům se řadí i prvky vzácných zemin (REE), které jsou součástí moderních výrobků (mobilních telefonů, počítačů, monitorů) a technologií. 97 % REE těží Čína a velkou většinu jich také sama spotřebuje.

Nerudy a stavební suroviny

Poptávka po nerudních a stavebních surovinách je závislá na stavu hospodářství a úměrná využívání energetických nerostných surovin. Ze širokého spektra nerudních surovin jsou pro fungování hospodářství některé považovány za důležitější, např. Evropská unie aktuálně stanovila jako důležité fluorit a grafit.

Většina stavebních surovin není předmětem globálního obchodu.

Situace v Evropské unii, zásadní plánovací dokumenty EU s tématikou nerostných surovin + výhled

Evropská unie dováží 80 % energetických nerostných surovin a téměř 100 % kovů. Zdroje nerostných surovin na jejím území jsou dlouhým civilizačním vývojem již značně vyčerpané, některé komodity se zde vlivem stavby zemské kůry ani nenalézaly v podstatných objemech (ropa, zemní plyn).

V oblasti nerostných surovin se v rozhodování opíráme o tzv. Raw Materials Initiative komisaře Verheugena (COM(2008) 699), iniciativy Evropa efektivně využívající zdroje a Řešení výzev v oblasti komoditních trhů a v oblasti surovin (COM(2011) 25) s vyjmenovanými 14 pro EU nejdůležitějšími (kritickými) nerostnými surovinami.

Nerostné suroviny jsou v EU jedním z témat plánu výzkumu Horizon 2020.

EU je ve světovém srovnání řazena k zemím, v nichž není zajímavé investovat do těžby.

Chybí centrální plánovací orgány a centrální možnost rychlého směřování financí do kritických sektorů.

Další zaostávání EU v přístupu k nerostným zdrojům místním i zahraničním bude s největší pravděpodobností pokračovat.

Globální výhled do budoucnosti

V bližší či vzdálenější budoucnosti lze očekávat:

  • Stálý a rozkolísaný růst cen nerostných surovin.
  • Války o přístup ke zdrojům surovin.
  • Úspěchy autoritativních režimů v „boji” o suroviny (viz Čína, Venezuela).
  • Tvorbu okamžitých mezistátních koalic nezávisle na politickém směřování příslušných států a dřívějších dohodách (viz Německo + Rusko – zemní plyn).
  • Trvalý tlak na snižování standardů v ochraně životního prostředí + změny mezinárodních pravidel (Antarktida, severní polární oblasti, mořské dno).
  • Pokusy o změny národních legislativ, omezující ochranu životního prostředí a vliv občanů na rozhodovací procesy.
  • V dlouhodobějším časovém horizontu (ve většině regionů dříve než za 100 let) kolaps a civilizační regresi.

K diskusi

Pro úplnost je třeba uvážit, že obecně panující přesvědčení o oprávněnosti každého z nás na – alespoň průměrný – podíl na spotřebě neobnovitelných zdrojů, je jen dogma. Žádný samozřejmý mandát ke spotřebovávání konečných zdrojů nikdo z nás neobdržel, žádné „zjevené“ právo na spotřebu neexistuje a je jen na osobní zodpovědnosti každého z nás, kolik z konečných zdrojů dovolíme sami sobě – s pokorou anebo zpupností – spotřebovat.

Závěrečná zásadní doporučení k hospodaření s nerostnými zdroji

Ve světle výše uvedených skutečností a odhadů budoucího vývoje, s tím nejohleduplnějším přístupem k budoucímu vývoji společnosti, k životům našich potomků a jejich následovníků, u vědomí konečnosti nerostných zdrojů, lze v oblasti hospodaření s nerostnými zdroji doporučit:

  • Udržet silnou centrální vládu, schopnou kontroly nad regiony a usměrňování aktivit nadnárodních či zahraničních těžařských společností v nich. Tato vláda by měla prioritně myslet na blaho svých občanů, kvalitu jejich životního prostředí a dlouhodobou udržitelnost života. Například pro území ČR bylo vyčísleno, že 70–80 % podnikatelských aktivit je v jiných než národních rukou. To značně snižuje prostor pro moudré spravování země. Současně kultivovat právo občanů na objektivní informovanost o dění v zemi a rozvíjet možnost jejich účasti na rozhodovacích procesech.
  • Zajistit, aby zisk z těžby a prodeje nerostných surovin plynul převážnou měrou ke všem občanům, nikoli jen k úzké skupině.
  • Nevěřit sloganům a řídit se při rozhodování vždy vlastním úsudkem. „Volný trh“ je jen eufemistické vyjádření pravidla „silnější bere vše“.
  • Zachovat státní kontrolu (povinnost archivace) nad daty, získanými při vyhledávání a průzkumu (chemické analýzy, výpočty zásob, vrtná jádra, závěrečné zprávy apod.), a průběžnými údaji o stavu životního prostředí během těžby a úpravy nerostných surovin.
  • Trvat na co nejšetrnějším přístupu k životnímu prostředí včetně rostlin, živočichů, půdy, ovzduší, vody a horninového prostředí během průzkumu, těžby a úpravy nerostných surovin.
  • V předstihu před těžbou mapovat civilizační hodnoty – stavební památky, archeologický materiál – a přednostně vést těžbu tak, aby toto kulturní dědictví nebylo narušeno. K civilizačním hodnotám patří nesporně i místa v krajině, požívající tradiční úcty (viz např. Austrálie) a tradiční životní styl.
  • Trvat na co nejšetrnějším navrácení území po těžbě dalšímu vývoji.

Z hlediska dlouhodobého vývoje lidské společnosti je lhostejné, zda dostupné nerostné zdroje použijeme anebo ne. Pokračováním v jejich těžbě a spotřebě, zajišťující současný životní styl, jen o jednu či několik generací „odsuneme“ závěrečnou nouzi o zdroje. Z dlouhodobého hlediska též stojí za zvážení, zda na miskách pomyslných vah ležící tradiční způsob života, tedy život udržitelný, není větší hodnotou než současný materialistický kořistící přístup, jenž zcela postrádá udržitelnost.

Poděkování

Tato publikace vznikla za podpory České geologické služby Praha a jejího Strategického plánu výzkumu (č. úkolu 323000), jehož poskytovatelem prostředků je MŠMT Praha.

Literatura a další zdroje

GRANTHAM, J. 2011. Time to wake up. Days of abundant resources and falling prices are over forever [on-line] Čtvrtletník GMO. [cit. 2011-06-30]. Dostupné z WWW <http://www.gmo.com>.

KAVINA, P. 2009. Surovinové zdroje. In POTŮČEK, M.; MAŠKOVÁ, M. a kol. Česká republika – trendy, ohrožení, příležitosti. Praha: Karolinum, s. 307-330.

KOLEKTIV AUTORŮ 2012. Perspektivy české energetiky. Současnost a budoucnost. Zpráva NEK (Nezávislé energetické komise) II. Pracovní verze k pololetí 2012 – zpráva k veřejné oponentuře [on-line] [cit. 2012-07-16]. Dostupné z WWW <http://www.energetickyklub.cz/>.

KUŠKOVÁ, P.; GINGRICH, S.; KRAUSMANN, F. 2008. Long term changes in social metabolism and land use in Czechoslovakia, 1830–2000: An energy transition under changing political regimes. Ecological Economics, 68, p. 394-407.

LATOUCHE, S. 2012. Malé pojednání o poklidném nerůstu. Praha: Tomáš Weiss – Za tratí.

O´CONNOR, D. 2012. Není zítra. (There´s no tomorrow.) Animovaný film o vyčerpání přírodních zdrojů [on-line]. [cit. 2012-07-16]. Dostupné z WWW: <http://www.youtube.com/watch?v=jo-2QL3hSLU>.

SMRŽ, M. 2007. Cesta k energetické svobodě. Impulz k přeměně energetiky a hospodářství do udržitelné formy. Brno: WISE.

TOMCZAK, A. 2011. Fakta o nerostných surovinách: Mezinárodní trh uhlí – trendy a perspektivy, s. 39 – 57, in: STARÝ, J.; SITENSKÝ, I.; HODKOVÁ, T. Surovinové zdroje České republiky. Nerostné suroviny [on-line] [cit. 2012-07-16]. Praha: MŽP, ČGS – Geofond, 2011. Dostupné z WWW: <http://www.geology.cz/extranet/publikace/online/surovinove-zdroje/rocenka2011sur.pdf>.

ŘÍPA, M.; WEINZETTL, V.; MLYNÁŘ, J.; ŽÁČEK, F. 2005. Řízená termojaderná syntéza pro každého. Praha: Ústav fyziky plazmatu AV.

UNEP. 2011a. Towards a Green Economy: Pathways to sustainable development and poverty eradication. Nairobi, Kenya: United Nations Environment Programme (UNEP) [on-line] [cit. 2012-07-16] Dostupné z WWW: <http://www.unep.org/greeneconomy/greeneconomyreport/tabid/29846/default.aspx>.

UNEP. 2011b. Keeping track of our changing environment: From Rio to Rio+20 (1992-2012) [on-line]. [cit. 2012-07-16]Nairobi, Kenya: Division of Early Warning and Assessment (DEWA), United Nations Environment Programme (UNEP). Dostupné z WWW: <http://www.unep.org/geo/pdfs/keeping_track.pdf>.

 

Nejaktuálnější články stejného autora (stejných autorů)