Svátek Art Deco na Novém Zélandu

Josef Břečka

Počínám tyto řádky jako prvé vyprávění a poznávání mnou dosud neobjevené země. Již měsíc se rozhlížím, aby mé poznatky byly co možná nejvíce objektivní. Z mnoha dojmů začnu líčení o dvou prožitých dnech v hlavním městě kraje Hawke's Bay ve městě Napier na jihovýchodě Severního ostrova.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Metriky

Metriky se nahrávají ...

Svátek Art Deco na Novém Zélandu

2012-05-31 12:06:32

Josef Břečka

Počínám tyto řádky jako prvé vyprávění a poznávání mnou dosud neobjevené země. Již měsíc se rozhlížím, aby mé poznatky byly co možná nejvíce objektivní. Z mnoha dojmů začnu líčení o dvou prožitých dnech v hlavním městě kraje Hawke's Bay ve městě Napier na jihovýchodě Severního ostrova.

Cestopis z Nového Zélandu, města Hastingsu. 

Počínám tyto řádky jako prvé vyprávění a poznávání mnou dosud neobjevené země. Přicestoval jsem 4. 2. 2009 a dodnes (1. 3. 2009) jsem se rozhlížel, aby mé poznatky byly co možná nejvíce objektivní. 

Z mnoha dojmů začnu líčení o dvou prožitých dnech v hlavním městě kraje Hawke's Bay ve městě Napier na jihovýchodě Severního ostrova.

brecka1Jedná se o jedno z nejteplejších míst Nového Zélandu, kde místní obyvatelé, a to jak Maorové, tak především Britové, kteří sem přišli v průběhu minulých století, každoročně oslavují dny ve stylu Art Deco. Letos připadly na 17. - 22. února, tedy od úterý do neděle.

Po dobu šesti dní se vzpomíná na dobu kolem let 1931-1935. V roce 1931 udeřilo v Napier a okolí ničivé zemětřesení, které během krátké chvilky zcela pobořilo tehdejší převážně dřevěné město. Zvláštností bylo, že přežil zřejmě zděný kostel, jediný takto vybudovaný v centru města, který se tudíž zachoval dodnes a je farníky s pýchou prezentován. Pravděpodobně se jedná o kostel anglikánské církve.

Během následujících čtyř let (viz výše), byla vybudována zděná výstavba v centru města ve stylu Art Deco - architektonickém a životním stylu třicátých let 20. století, který se rozšířil po celém světě. Na paměť těchto událostí se tu dnes schází lidé z celého Nového Zélandu, především potomci rodilých britských předků, aby si toto období připomněli. Ovšem nejsou to jenom oni, přichází sem Britové a potomci britských osadníků z celého světa - například z britských ostrovů Evropy, ale i lidé z Kanady, USA, Jihoafrické republiky, Austrálie či odjinud.

Ti všichni se během šesti svátečních dní procházejí po pěší zóně města (především jeho hlavní třídě) a na ni kolmém mořském pobřeží oblečeni ve slušivých dobových kostýmech, které si nechali ušít či přešít, anebo si je za 35 novozélandských dolarů na den (novozélandský dolar je přibližně 11,50 Kč) vypůjčili ve zdejší půjčovně. Kromě toho bydlí ve zdejších hotelích, které často využívají příležitosti a nasadí vysoké ceny, a projíždějí se v pečlivě naleštěných dobových automobilech. V průběhu celé oslavy jsou pořádány pikniky pod slunečníky v parku za plážemi na pobřeží Tichého oceánu či ve stínu vzrostlých letitých stromů připomínajících faunu středozemního moře se subtropickými prvky ale i faunu britskou. Ve stínu se scházejí celé rodiny a přátelé v kostýmech a společně hodují z dobových stolních servisů. Popíjí čaj (někdy i s mlékem), whisky, vodu, jedí jahody a další ovoce, sušenky, dorty a cukrovinky nejrůznějších druhů. K chuti přichází i šunka, chléb a jiné pokrmy. Jsou tu vystavovány na odiv dobová zařízení bytů, a to nejen nábytku a dalšího vybavení s množstvím skleněných, kovových a dřevěných prvků, ale také vymoženosti z tehdejší doby, jako například gramofon, rádia a vůbec vše, co patřilo k bohaté domácnosti. Můžeme zde nalézt i staré zbraně nebo například jezdecká či golfová vybavení.

brecka2Park hraničí s vozovkou, kde jsou k vidění především přepychové vozy, ale prohlédnout si můžeme i požární vozy či parní stroje. V parku a na přilehlé kolonádě hraje swingová hudba za doprovodu živých pěveckých a tanečních vystoupení uměleckých skupin prezentujících britské, irské ale i americké kořeny kultury místních osadníku. K vidění je tak mimo jiné i americké dobové country, k britské i irské tradici pak patří pěvecké sbory a v neposlední řadě tu zaslechneme i dudy. Na molu v centru kolonády se koná módní přehlídka dobových kostýmů, při které můžeme spatřit vojáky a hlavně důstojníky pěchoty, jezdectva, dělostřelectva i námořníky v uniformách z třicátých let připomínající slávu celosvětové britské kolonizace. Dámy naproti tomu předvádějí kostýmy obohacené o sladěné dobové doplňky, především klobouky s četnými barevnými péry a závoji, rukavičky, kabelky, neceséry, lehké šály, šátky a slunečníky – vše určené pro teplý letní den. Muži nosí též klobouky, dále pak deštníky a vycházkové hole. Stručně řečeno – britská kultura třicátých let je tu prezentována ve velkém stylu.

Na hlavní pěší zóně ale i v přilehlých ulicích je během těchto svátečních dní plno návštěvníků oděných ve stylu Art Deco, ale i běžných turistů, místních obyvatel i hostů z celého Nového Zélandu, kteří tvoří početnou diváckou kulisu. 

Za teplého letního odpoledne v sobotu 21. února bylo v centru města prezentováno na 150 automobilů z třicátých let 20. století často těch nejlepších amerických a britských značek v luxusním provedení. Nejprve proběhla několikahodinová přehlídka aut parkujících před pěší zónou, poté zazněly fanfáry a započal pochod britských a novozélandských jednotek i námořnictva, připomínajících dobu třicátých let za zvuku nezbytných skotských dud, pištců a bubnů. Dále se pochodu zúčastnili zdravotníci a zabezpečovací služby armády a na závěr dechová kapela a následně se na pěší zónu asi desetikilometrovou rychlostí vydaly i automobily. Podobnou přehlídku dobových automobilů nevlastní snad žádné muzeum na celém světě. K vidění tak byly rozličné druhy vozů od přepychových a pečlivě naleštěných Rolls-Royce, Buicků, Fordů ale i německých Mercedesů či vozů italských a francouzských výrobců až po drobnější sportovní i rodinné vozy, jejichž značky autor nestačil postřehnout, ale zato je pečlivě fotograficky zdokumentoval. Osazenstva vozů se skládala z rodin a přátel, dam, pánů a dětí všech věkových kategorií, všech oblečených v dobových kostýmech. Zejména je důležité zmínit děti, a to od těch nejmenších až po teenagery, které si tyto sváteční dny evidentně užívaly s velkou chutí. Roztomilá byla zvláště drobotina, tančící a hrající si v parku či kynoucí z projíždějících automobilů. Vše vyhlíželo velmi slušivě a svátečně. Za nekonečným průvodem automobilů následovaly dobové motocykly a bicykly, opět s jezdci patřičně oděnými ve stylu třicátých let. Často bylo možné slyšet chod motorů, hlasité troubení a fanfáry automobilů a vůbec všech vozů, ale i povzbuzování diváků přátelsky odpovídajících na pozdravy osazenstva vozů. Byl to svátek plný přátelské a rodinné atmosféry, pohody a důstojné prezentace doby Art Deco a zároveň jakési přehlídky mužů, dam a dětí a jejich zvyků. Celá akce skončila v pozdním nedělním odpoledni pochodem armády, námořních sil, hudebníků i nezbytných zdravotníků a mladého armádního a námořního dorostu v čele s představiteli akce a města.

Dny Art Deco byly pro autora skvělou prezentací evropské, britské i jiné „bílé“ kultury na Novém Zélandu.