Indikátory kvality života – úvahy versus metodika

Tomáš Hák

Recenze článku: MURGAŠ, František. Axiologické hľadanie zmyslu kvality života a návrh indikátorov ako jeho výsledok. Envigogika [online]. 2007, roč. 2, č. 2 [cit. 2007-08-31]. Dostupný z WWW: <http://envigogika.cuni.cz/>. ISSN 1802-3061.

Stažení

Data o stažení nejsou doposud dostupná.

Indikátory kvality života – úvahy versus metodika

2007-08-31 07:54:43

Tomáš Hák

Recenze článku: MURGAŠ, František. Axiologické hľadanie zmyslu kvality života a návrh indikátorov ako jeho výsledok. Envigogika [online]. 2007, roč. 2, č. 2 [cit. 2007-08-31]. Dostupný z WWW: <http://www.envigogika.cuni.cz/index.php/Envigogika/article/view/111>. ISSN 1802-3061.

František Murgaš se ve svém článku zabývá zajímavým i důležitým tématem – mělo by v něm jít o mj. návrh způsobu, jak zjistit a zhodnotit, zda-li lidé žijí kvalitní život. Téma je rovněž aktuální – viz např. (Patočka, 2007). Nicméně zvolené téma autor naplnil pouze po stránce axiologické.

Článek se pokouší (byť jen v omezené míře) o návrh indikátorů kvality života, což je téma dnes velmi diskutované. Zabývá se však především samotnou kvalitou života a jejími dimenzemi, definicemi, přístupy apod. Pokus o návrh indikátorů smyslu kvality života je okrajovým tématem, objevuje  se až v posledním odstavci. Jde o celkem šest indikátorů, které jsou pouze vyjmenovány – není uveden postup, jak by se tyto měly konstruovat. Například indikátor „být generativní“ by se měl dle autora vyjadřovat „podporou jiným“, což však lze provést tisíci různými způsoby; je proto nutno vyjít z definice, jednotky měření, popisu dat, poté popsat algoritmus výpočtu indikátoru, interpretaci výsledku a další kroky. Název článku do jisté míry implikuje zaměření právě na praktickou stránku věci, tedy indikátory, a čtenář právem očekává rozpracování konceptu kvality života do měřitelných (nejspíše kvantitativních) znaků.

Problematičnost článku je kondenzována již v abstraktu. Tam se uvádí, že navržené indikátory „reflektují smysl kvality životy“. Neprodleně vytanou dvě otázky, kolem kterých se odvíjí mé další hodnocení: Je použitý termín „reflektují“ použit záměrně na rozdíl od „kvantifikují“, „měří“ atd.? (Tedy že navržené indikátory pouze dané jevy odrážení, snad i měří ale jen jaksi nepřímo či neurčitě?). Za druhé není příliš zřejmé, jak např. indikátor „střední délka života“ reflektuje „smysl kvality života“? (Znamená to, že se nějak liší indikátory kvality života od indikátorů smyslu kvality života?).

Autor se podrobně zabývá konceptem kvality života – od antického důrazu na mravnost, amerického mylného zaměření na materiální stránku kvality života v 60. letech až po paradox blahobytu. Po stručné spojce – konstatování, že je třeba rozlišovat objektivní kvalitu života (realita kolem nás?) a subjektivní kvalitu života (naše vnímání této reality) – přechází k hodnotám. Bohužel i to se ve značné míře děje jen na obecné úrovni, tedy bez vazby na fenomén kvality života.  Tady však autorovy úvahy – se kterými by se tu a tam dalo polemizovat a vybrat příhodnější citace – končí a nastupuje čirá intuice. Jako deus ex machina se objevuje šest indikátorů: být dlouho živ, žít v manželství, mít děti, být vzdělaný, být zaměstnaný, být generativní a žít v zachovalém (neznečištěném) prostředí.

Za přínos článku lze považovat rozlišení objektivní a subjektivní dimenze kvality života. To by mohlo být dobré východisko pro rozpracování metody hodnocení těchto dimenzí: pravděpodobně pomocí kvantitativních a kvalitativních ukazatelů. Přínosem by bylo již zamyšlení nad možnostmi (a smyslem!) kvantifikace kvality. Kvantitativní ukazatele kvality života jsou však předmětem zájmu mnoha výzkumníků i celých institucí po desetiletí a diskuze o tom, co to kvalita lidského života vlastně je a jak ji měřit a hodnotit, probíhaly intenzívně v průběhu osmdesátých i devadesátých let. Neopominutelnou aktivitu na tomto poli představuje Rozvojový program Spojených národů (UNDP), který publikuje svůj Index lidského rozvoje (HDI) již od r. 1990. HDI je vypočítáván sice na základě pouhých tří komponent (lidského zdraví, úrovně vzdělanosti a hmotné životní úroveň), za celou metodikou však stojí dlouhodobě rozpracovávaný koncept kvality života. UNDP ve výpočtu indexu např. zohledňuje předpoklad, že od určité výše příjmů se kvalita života nezvyšuje, protože větší roli začínají hrát faktory duchovního, duševního a společenského rázu. Rozsáhlé, přitom však na dostupných datech založené soubory kvantitativních ukazatelů kvality života používá také vláda Velké Británie (DEFRA: Quality of life counts, 1999-2006). Podobně zdařilá je sada ukazatelů kvality života od američanky Hazel Henderson z roku 2000 (Calvert-Henderson, 2000). Podobných snah po postižení obtížně uchopitelného fenoménu kvality života je celá řada – autor však tuto část pramenné literatury bohužel pominul. Má s nimi přitom jedno společné – nacházejí úzkou spojitost mezi koncepty kvality života a udržitelného rozvoje.

Nelze také souhlasit s autorovým chápáním životního prostředí v konceptu kvality života (na rozdíl od udržitelného rozvoje) jako méně významného faktoru. Takové pojetí snad vychází z multidimenzionality a komplexity pojmu kvalita života, ale je již poněkud překonané. Podstatný pokrok zde byl učiněn v rámci programu „Hodnocení ekosystémů na přelomu tisíciletí“ (Millennium Ecosystem Assessment, 2003, 2005). Klíčovými pojmy jsou zde „ekosystémové služby“ (tedy laicky „životní prostředí“ či „příroda“ a „kvalita života“). Projekt soustředil pozornost právě na vzájemné vazby mezi ekosystémovými službami a kvalitou lidského života – inovativní koncepční rámec identifikoval a popsal vztahy mezi jednotlivými službami (kterých bylo určeno několik desítek) a komponentami kvality života (rovněž zde bylo nalezeno mnoho determinujících prvků, které zahrnují základní životní potřeby, svobodu a možnost volby, zdraví, dobré sociální vztahy a bezpečnost, ad.). Studie ukázala, že kvalita lidského života a pokrok k udržitelnému rozvoji jsou zásadně závislé na službách, které lidstvu poskytují ekosystémy.

V oblasti, na kterou by snad mohl dát odpovědi kvalitativní výzkum, si autor klade otázku „Jaká kvalita života má smysl?“.   Ukazuje rozdílný přístup postmoderních a ne-postmoderních přístupů k životu a jeho kvalitě, nicméně zůstává na filozofické rovině. Přitom ne-relativistický přístup by mohl přispět k rozpracování metody stanovení (i) jednak kvalitativních indikátorů kvality života (ii) a zejména jejich cílových hodnot (nebo celé škály hodnot), které by vyjadřovaly různý stupeň kvality života. Kvantitativní cíle, které jsou převážně stanovovány jiným způsobem (např. imisní limity založené na zdravotních dopadech, těžba dřeva na principech udržitelného výnosu apod.) by tak dostaly ještě další rozměr; mohlo by se kupříkladu ukázat, že lidé chtějí sice velmi čistou vodu, ale ke svému šťastnému životu nepotřebují les.  Pro řadu indikátorů, kde cíle nelze „objektivně“ stanovit (např. velikost obytné plochy nebo vzdálenost ke škole či obchodu), by kvalitativně stanovené cíle výrazně usnadnily interpretaci daných indikátorů.

Literatura:

  • Calvert Group, Ltd. and Hazel Henderson. Calvert-Henderson Quality of Life Indicators [online]. 2000. [cit. 2007-08-25]. Dostupný z WWW: <http://www.calvert-henderson.com/>.
  • Millennium Ecosystem Assessment : Ecosystems and Human Well-being : A Framework for Assessment. Washington, DC : Island Press, 2003. 245 pp.
  • Millennium Ecosystem Assessment : Ecosystems and Human Well-being : Synthesis. Washington, DC : Island Press, 2005. 137 pp. (vyšlo i česky).
  • PATOČKA, J. Adaptace na blahobyt. Vesmír. 2007, č. 6. ISSN 1214-4029