Proč by nemohlo být nic? Ekologicky doložená možnost nebytí v teologickém pohledu
2007-04-16 20:46:05
VISHER, L. Listening to Creation Groaning. John Knox Series, Geneve: Centre International Réformé John Knox, 2004.
Memorandum Nasloucháme úpění stvoření i příspěvek Václava Mezřického: K teologické interpretaci udržitelného rozvoje uvádíme v tomto čísle Envigogiky
Čím lze nejlépe odpovědět na proslulou Leibnitzovu otázku „Proč je vůbec něco nežli nic?“ Věda, která konstatuje věci a jevy samé, jen do jisté míry popisuje, jak jsou, a snaží se dobrat toho, proč se za daných okolností vyskytují v dané podobě. Nezajímá ji však, co bytí soustavně umožňuje – předmětem jejího zájmu to ovšem být ani nemůže, neboť ontologické problémy neřeší. Otázka po původu bytí se objevuje v novém světle a naléhavosti v situaci, kdy se možnost nebytí ukazuje jako jeden z reálných scénářů budoucnosti. Kniha Listening to Creation Groaning dokládá, že úvahy tohoto typu náleží jinému (než vědeckému) diskurzu a jsou zde (na půdě teologických reflexí) nejen relevantní, ale vedou i k zajímavým a z hlediska praxe nesmírně inspirativním závěrům.
Sborník textů je výsledkem studijního projektu Evropského křesťanského ekologického sdružení (ECEN), který vyústil ve třídenní konzultační setkání v John Knox International Reformed Center v Ženevě v roce 2004. Účastníci reprezentovali různé obory i konfesijní tradice, a také části Evropy. Diskutovalo se ve třech okruzích témat: Stvoření ve Starém a Novém zákoně; současné výklady Stvoření a nové teologické přístupy, například ekofeminismus; a nakonec se hledala možná řešení ekologické krize především v oblasti etiky.
Víra je kontextem, ve kterém je Stvoření darem – jako dar je přijímáno ve vztahu k dárci, Bohu. To je jedním z (implicitně vyjádřených) ústředních témat knihy – za dar je třeba děkovat, odměnou jej vždy nově dostáváme. Jakmile je ovšem „akt dárcovství“ zrušením původního vztahu víry popřen, mění se od základu nejen kontext porozumění, ale i souřadnice našeho praktického konání. Hluboce zakořeněné biblické představy, například Imaga Dei, člověka jako božího obrazu a vládce jeho stvoření, si ponecháváme, avšak bez soustavného hledání či obnovy původního kontextu – vztahu víry – nabývají významu, který jinak vymezuje místo lidstva na zemi. To má často neblahé důsledky – obklopeni světem pouhých věcí, nakládáme s nimi nikoli již s vděčností, za niž bychom mohli být znovu obdarováni.
Tato „teologická definice udržitelného rozvoje“ je rozvíjena v rovině úvah o povolání člověka do společenství jiných bytostí, jeho vládě nad Zemí, lásce k půdě a respektu k vnitřní hodnotě všeho stvořeného. Rozvažování tohoto typu má praktické projevy a důsledky v oblasti etiky: týkají se práv přírody a budoucích generací, environmentální spravedlnosti a ekologického étosu, životního stylu, ale také možností odporu. Že se nesklouzne k povrchnímu moralizování, to garantuje stálá přítomnost roviny ontologické: zamyšlení nad povoláním stvořeného k životu, silami, jež jsou zdrojem životního tvaru a jeho ochranou proti chaosu. Stvoření má kontinuální povahu – nejde o prvotní akt, ale stálou přítomnost úsilí, které vede k existenci. Jakožto dynamický proces slučitelný s evolučními teoriemi pak může být stvoření uchopeno vědecky i teologicky, pokud se předem vymezí hranice obou přístupů.
Myšlenky o původu bytí všeho stvořeného i jeho dalších osudech, které kniha Listening to Creation Groaning shrnuje, jsou založeny ve třech hlavních evropských konfesijních tradicích – ortodoxní, římsko-katolické a protestantské. Společným závěrem je, že naše židovsko křesťanská tradice v současnosti zanedbává otázky stvoření (a tedy bytí jako takového, ontologii), a velmi často přijímá hodnoty a perspektivy, které jsou původní biblické tradici cizí. Přitom souvislost mezi biblickou zvěstí a ekologickou odpovědností existuje, jen je potřeba ji – v kontextu současného světa – stále připomínat.