Zelené argumenty pro všeobecný základní příjem

2008-01-17 10:41:30

Pavel Baran

Recenze knihy: Van PARIJS, Philippe; HRUBEC, Marek; BRABEC, Martin a kol. Všeobecný základní příjem. Právo na lenost, nebo na přežití? Praha, Filosofia, říjen 2007, 202 stran. ISBN 978-80-7007-259-2.

Diskuse o všeobecném základním příjmu vytváří v současné době velmi zajímavý kontext, do nějž vstupují novináři, politikové, vědci i občané. Myšlenka všeobecného základního příjmu má samozřejmě také různé kritiky, podívejme se však nejprve na její přednosti z environmentálního hlediska prostřednictvím citátu z knihy, kterou v říjnu 2007 vydalo nakladatelství Filosofia jako 26. svazek ediční řady Filosofie a sociální vědy.

„Při diskusi o propojení koncepce univerzálního základního příjmu (UZP) s hnutím zelených je užitečné si připomenout, že toto hnutí je svazkem dvou komponent. Řečeno schematicky, jeho ekologická složka se zabývá znečištěním, jehož příčinou je industriální společnost. Jejím hlavním cílem je vybudovat společnost, která je trvale materiálně udržitelná. Na druhé straně se druhá, zeleno-alternativní složka zabývá odcizením, které produkují industriální společnosti. Jejím hlavním cílem je vybudovat společnost, v níž lidé stráví většinu svého času „autonomními“ aktivitami, které nejsou řízené ani trhem, ani státem. Obě tyto složky hnutí zelených nepochybně nacházejí v myšlence UZP něco přitažlivého.

Hlavním nepřítelem environmentalismu je produktivismus, obsese ze sledování ekonomického růstu. A jedním z nejsilnějších argumentů pro obhajobu rychlého ekonomického růstu, zvláště mezi dělnickou třídou a jejími organizacemi, je boj proti nezaměstnanosti. … UZP je koherentní strategie pro vypořádání se s nezaměstnaností bez spoléhání se na rychlejší ekonomick­ý růst. Dostupnost takové strategie oslabuje širokou produktivisticko­u koalici, a tedy zvyšuje šance environmentálních záměrů a hodnot ve světě, ve kterém znečištění (v nejširším slova smyslu) není ta jediná hlavní věc, kterou lidé prosazují. Zelené alternativy by měly být přitahovány návrhem univerzálního základního příjmu také z toho důvodu, že na UZP může být nahlíženo jako na obecnou dotaci pocházející z tržní a státní sféry a určenou jednoznačně ve prospěch sféry autonomní.“ (s. 47-48).

Dokladem toho, že se inspirativní rozbory univerzálního základního příjmu začínají rozvíjet také v České republice, je právě kniha „Všeobecný základní příjem“, jejíž provokativní podtitul „Právo na lenost, nebo na přežití?“ naznačuje míru sporu v diskusi. Patrně nejvýznamnější osobností polemiky a jedním ze spoluautorů vydané knihy je Belgičan Philippe Van Parijs z univerzity v Lovani, který v současné době přednáší na univerzitě v Harvardu. Dalšími hlavními autory knihy jsou Marek Hrubec a Martin Brabec, kteří působí v Centru globálních studií, společném pracovišti Filosofického ústavu AV ČR a Filosofické fakulty UK v Praze. Na knize se spolu s nimi podíleli také další filosofové, politologové, sociologové a ekonomové z Prahy, Brna, Olomouce a Bratislavy.

Myšlenka všeobecného neboli univerzálního základního příjmu vychází z občanského práva na určitou ničím nepodmíněnou finanční částku. Přínosem tohoto druhu příjmu je poskytovat každému občanovi základní prostředky na jeho důstojný život. Příjem má být vyplácen všem dospělým osobám bez ohledu na jejich sociální situaci. Finance na vyplácení základního příjmu přitom mohou pocházet z různých zdrojů. Například na Aljašce, kde je všeobecný základní příjem zaveden, se finance získávají z firemní daně, která je určitým druhem ekologické sazby daně za provádění těžby ropy apod.

Nespornou výhodou základního příjmu pro všechny osoby je, že nikdo nemusí úřadům prokazovat, zda na příjem zaručující základní důstojnost člověka na základě své sociální situace má nebo nemá nárok. Odpadají tak různé dokazovací procedury, které bývají vnímány jako ponižující. Na druhé straně idea samozřejmě vyvolává různé zpochybňující otázky druhu: nepodporuje všeobecný základní příjem lenost? Není zbytečně vyplácen také těm, kteří ho nepotřebují?

Na tyto otázky ovšem, zdá se, nelze odpovědět zcela neutrálně. Odpovědi jsou závislé na konkrétním stanovisku daného člověka. Pochopitelně existují různé levicové, středové a pravicové verze obhajoby všeobecného základního příjmu. Bez interpretace se lze jen těžko obejít. O tom ostatně svědčí publikovaná kniha.
Philippe Van Parijs, Marek Hrubec a Martin Brabec svými texty reagovali na současnou situaci, v níž v českém prostředí není téma všeobecného základního příjmu téměř vůbec probíráno. Proběhl pouze jeden nezdařený pokus, jenž před několika lety v České republice uvedl ideu všeobecného základního příjmu na půdě frakce jedné z politických stran. Vědecká ani veřejná analýza tehdy neproběhla. Několik reakcí na tento pokus v českých médiích vypovídalo téměř jen o zdejší neznalosti problematiky.

Zapojení Van Parijse do nápravy tohoto stavu bylo šťastným krokem. Kniha obsahuje dva Van Parijsovy texty, které jednak zahrnují primární myšlenky všeobecného základního příjmu, jednak je vřazují do mezinárodních souvislostí. Rozbory Marka Hrubce a Martina Brabce tyto texty analyticky zasazují do širšího rámce politického myšlení. Tyto výklady vyvolaly početné reakce autorů, kteří se hlásí k různým směrům myšlení, ať už ke kritické teorii, neoliberalismu, anarchismu, feminismu nebo dalším stanoviskům. Je třeba ocenit, že se autoři neobávali vstoupit do polemiky s žádným ze zcela rozdílných stanovisek. Diskuse nabízí dobrou příležitost, jak se s myšlenkou všeobecného základního příjmu seznámit v bohaté škále různých pozic. Samozřejmě ne všechny příspěvky mají stejnou úroveň argumentace, což snad cosi o některých autorech prozrazuje.

Rozbory v knize prověřily, že se jedná o téma, které nepochybně vyvolává, a zřejmě i nadále vyvolávat bude, zájem a polemiku. Kniha prolamuje hranice zavedených disciplín a v mezioborovém zkoumání nabízí občanům, politikům i odborníkům zamyšlení nad důležitým tématem, o němž bychom něco měli vědět také v českém prostředí.

V řadě evropských zemí, v USA, Mexiku a v dalších zemích v Jižní Americe, v Africe i v Asii se debata rozvíjí natolik, že se dokonce začal konat každoroční světový kongres na toto téma. Dvanáctý ročník kongresu, který připravuje organizace Basic Income Earth Network, se bude konat od 20. do 21. června 2008 v irském Dublinu.

 

PhDr. Pavel Baran, CSc.

Obor: dějiny filozofie, filozofie dějin, politická filozofie, dějiny novověké filozofie, současné politické myšlení. Od dubna 2005 je ve funkci ředitele Filozofického ústavu AV ČR.

Viz též: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/baran.html