2008-06-27 10:59:10
A. Lisa, P. Šauer
a dále kurzů „Řešení environmentálních konfliktů jednáním“ a „Environmentální ekonomie a politika - výukové případové studie“; možnosti e-learningové výuky v jejich rámci.V rámci projektu usilujícího o nové formy výuky, zkvalitnění spolupráce pražských vysokých škol a informačních služeb v interdisciplinární oblasti udržitelného rozvoje[1] byly připraveny a při praktické výuce (formou letních a zimních škol) ověřeny tři nové kurzy: „Environmentální ekonomie a politika pro nespecialisty“, „Řešení environmentálních konfliktů jednáním“ a „Environmentální ekonomie a politika - výukové případové studie“.
K těmto třem kurzům byly postupně během projektu vytvářeny samostatné učební pomůcky a to jak učební texty pro studenty. tak i manuály pro učitele. Všechny tři publikace mohou sloužit nejen jako běžný učební text, ale též jako pracovní sešity – po krajích jednotlivých stránek jsou uvedeny stručné glosy k vykládané látce a ponechán prostor pro individuální poznámky studentů, ať přímo z výuky nebo ze samostatné přípravy.
Učební text k environmentální ekonomii obsahuje výklad látky a řadu výukových her a malých laboratorních experimentů k lepšímu pochopení přednášené látky. Je na učiteli, do jaké míry výuku obohatí o reálie, například o vývoj stavu a kvality životního prostředí, nástroje politiky životního prostředí apod. a jakou formu pro to zvolí. Má v zásadě možnost buď tyto skutečnosti odpřednášet, zadat studentům jako prezentace či doporučit literaturu k samostudiu.
K učebnímu textu k předmětu „Řešení environmentálních konfliktů jednáním“ byla připravena a vyzkoušena celá řada jednoduchých i složitějších her, zejména k problematice vyjednávání. Je na učiteli, jaký dá důraz na výuku politologického pohledu na problémy životního prostředí (což učební pomůcka umožňuje), či zda zůstane spíše jen u výkladu a procvičování metod řešení environmentálních konfliktů jednáním.
Pro výuku předmětu Environmentální ekonomie a politika – výukové případové studie byla připravena publikace obsahující sedmnáct případových studií, zaměřených na různé složky, problémy a oblasti životního prostředí, environmentální ekonomie a politiky. Výběr studií byl proveden tak, aby ve svém souhrnu reflektovaly – ve vazbě na problémy v nich obsažené – klíčové ekonomické, politické a další, dané problematice relevantní, teorie, koncepty, nástroje a metody, s nimiž se posluchači setkávající ve výuce specifických i obecných předmětů a mají zde mj. možnost je využít. Výukové případové studie jsou zpracovány tak, aby nevyžadovaly podrobné odborné znalosti z problematiky přírodních věd, životního prostředí, ekonomie, politologie, a mohou být proto využity pro výuku posluchačů různých oborů. Současně tyto studie stimulují zájem o hlubší poznání jednotlivých disciplín, resp. jejich relevantních součástí.
Zvláštní pozornost je v článku věnována zkušenostem s přípravou a ověřování e-learningových verzí výše uvedených kurzů. Tato forma kurzů byla zpracována s ohledem na přednosti i omezení této formy výuky a s přihlédnutím k obsahovým specifikům připravovaných kurzů. Z hlediska praktického bylo mj. ověřováno, do jaké míry je v uvedených předmětech tuto metodu možno využít ke „klasické“ výuce (ať už semestrální nebo mimosemestrální formou) či jako doplněk ke klasické výuce (například ve spojení s krátkodobými soustředěními).
Kvalitativní analýza zkušeností pro celkové zhodnocení projektu, ale zejména pro postupné zdokonalování připravovaných uvedených tří kurzů, vycházela zejména ze zkušeností vyučujících a studentů (z kolektivních organizovaných hodnotících diskusí a individuálních rozhovorů se studenty, a v případě výukových studií i s jejich autory a současně vyučujícími; v případě kurzu environmentální ekonomie i z písemného posouzení rukopisu učebního textu jako řádné součásti zkoušky). Zachycení těchto zkušeností mělo též podobu slovních komentářů při dotazníkovém šetření mezi studenty. Tato část analýzy rovněž využila některá data z dotazníkového šetření, jejichž statistické zpracování s využitím náročnějších statistických metod by nebylo vzhledem k velikosti vzorku dostatečně validní. Tato kvalitativní analýza představuje významnou část hodnocení, protože možnosti širšího využití kvantitativní analýzy byly omezeny relativně malou velikostí statistického vzorku.
Kvantitativní analýza se opírala o dotazníkové šetření mezi účastníky kurzů – studenty. Vzhledem k tomu, že z hlediska statistického šetření se jedná o poměrně malý vzorek, omezila se kvantitativní analýza na zjištění průkazných hodnot vyplývajících z výsledků dotazníkového šetření. Kvantitativní šetření se opíralo o anonymní dotazník, který obsahoval čtyři okruhy otázek. První okruh otázek se zaměřil na kurz jako celek, druhý okruh otázek se zaměřil na vliv kurzu na rozvoj a prohloubení poznání studentů, třetí okruh otázek se zaměřil na kvalitu výuky, a konečně čtvrtý blok se zaměřil na porovnání kurzu jako celku s jinými kurzy (bez bližší specifikace). Dotazník obsahoval dvacet otázek, a dále základní identifikační údaje pro zpracování (škola, fakulta, obor, ročník, pohlaví). Počty respondentů z jednotlivých šetření jsou vedeny dále při vyhodnocování jednotlivých výsledků.
Kurzů ověřujících výsledky práce na projektu zaměřeném na přípravu kurzuEnvironmentální ekonomie a politika pro nespecialisty se zúčastnili posluchači Filosofické fakulty UK Praha, Fakulty humanitních studií UK Praha, Přírodovědecké fakulty UK Praha, Českého vysokého učení technického (fakulta elektrotechnická, fakulta stavební), České zemědělské univerzity (AF – výživa a ochrana rostlin), a Vysoké školy ekonomické v Praze.. tedy velmi interdisciplinární skupina.
Z hlediska prováděné analýzy je klíčová skutečnost, že kurz proběhl ve dvou bězích, a to s odlišnou strukturou účastníků. Zatímco v případě 1. běhu (12 studentů) představovali 90 % účastníků studenti neekonomických oborů, ve 2. běhu (13 studentů) tomu bylo přesně naopak. To umožňuje i při malém vzorku, zejména s ohledem na téměř stejné procentní složení a absolutní velikost statistického vzorku, některé zajímavé závěry.
Oba kurzy vyučoval autor připraveného učebního textu doc. Petr Šauer, CSc., vedoucí katedry Ekonomiky životního prostředí z Vysoké školy ekonomické Praha.
Připravovaný text kurzu Environmentální ekonomie a politika pro nespecialisty měli studenti k dispozici v tištěné formě. Jedním z cílů kurzů bylo ověřit kvalitu tohoto textu. K tomu byly využity rozhovory autora s jednotlivými studenty a dále požadavek zpracovat podrobný komentář k textu v písemné formě, a to jak pokud jde o obsahovou stránku (zaměření, náročnost na pochopení, přípravu a další znalosti, struktura), tak formální stránku (úprava, čtivost, přehlednost, kvalita zpracování grafů, tabulek, příloh apod.). Na závěr obou kurzů proběhla skupinová diskuse k rukopisu učebního textu i k metodě výuky s využitím her a malých ekonomických laboratorních experimentů. Studenti zdůraznili srozumitelnost a přehlednost učebního textu a z toho vyplývající efektivnější práci s textem. V dotazníkovém šetření doporučili zejména zvětšit prostor pro poznámky přímo v textu a více využít prostor daný netradičním formátem textu pro uvedení hlavních pojmů, hesel, apod.
Součástí závěrečné diskuse studentů a vyučujícího byly i připomínky k formě výuky a možnostem jejího rozvoje a obohacení, včetně – z hlediska zaměření projektu na prohlubování spolupráce různých pražských vysokých škol a výuky kurzu i pro studenty neekonomických oborů – klíčového faktoru náročnosti a srozumitelnosti kurzu a učebního textu. Studenti ocenili zejména kombinaci teoretického výkladu a využití her a simulačních modelů při výuce, což jim umožnilo lépe pochopit problematiku kurzu.
Součástí diskuse byla i problematika E-learningové verze kurzu a jejího využití. Studenti se, shodli na tom, že praktické využití E-learningové verze kurzu lze spatřovat zejména v tom, že bude sloužit jako podpora interaktivní výuky (zdroj informací, možnost průběžného ověřování získávaných znalostí formou cvičných testů a úkolů, podpůrný nástroj přípravy na zkoušku apod.). Využití E-learningové verze kurzu jako základního stavebního kamene samostatného kurzu (kurzu plně distančního nebo častečně distančního) je z jejich pohledu při vytvoření adekvátních podmínek (technické zabezpečení, vhodný časový prostor apod.) možné, ale méně efektivní a méně zajímavé.
Pro snadnější a efektivnější práci s připraveným učebním textem a efektivní vedení výuky autor zpracoval rovněž Manuál pro vyučující. Tento manuál obsahuje doporučení týkající se formy výuky, zejména využití interaktivních metod. Doporučení se opírají jak o poznatky získané v rámci tohoto projektu při ověřování připraveného učebního textu a interaktivních forem výuky, tak o dlouhodobější autorovy zkušenosti s moderními metodami výuky. Tento Manuál proto představuje jak návod k využití připraveného učebního textu pro výuku, tak inspiraci k vlastnímu tvořivému rozvíjení potenciálu, který připravený učební text a struktura kurzu nabízejí. Manuál pro učitele obsahuje i informace pro studenty důvěrné , které nemohou být mezi nimi šířeny, aby bylo možné efektivně využívat uvedené hry a laboratorní experimenty.
První okruh okruh otázek se týkal kurzu jako celku. Dotazníkové šetření ukázalo, že naprostá většina studentů považovala kurz jako celek za obsahově přínosný a odlišný od jiných kurzů podobného zaměření. Míra tohoto souhlasu se lišila u studentů 1. běhu a 2. běhu v rozsahu jednoho bodu hodnotící stupnice (studenti ekonomických oborů považovali kurz za přínosnější). Z hlediska náročnosti kurzu poněkud překvapivě považovali kurz za méně náročný (ve srovnání s jinými kurzy) studenti neekonomických oborů. Vysvětlení lze hledat v porovnání náročnosti studia ekonomických a neekonomických oborů jako celku, resp. kurzu zaměřeného na elementární ekonomické znalosti a vyžadujícího méně náročný formální aparát s kurzy vyžadujícími složitější formální vědecký aparát (zejména technické obory). V dotazníkovém šetření byl z tohoto hlediska viditelný rozdíl mezi studenty ekonomických oborů, technických oborů, a oborů zaměřených na přírodní vědy. Tento rozdíl se promítl i do odpovědí na otázku, zda v rámci kurzu byla probrána všechna látka. Ve 2. běhu se odpovědi studentů posunuly o jeden bod hodnotící stupnice (od zcela souhlasím ke spíše souhlasím), což lze vysvětlit působením dvou faktorů. Za prvé, menším časovým prostorem pro výuku, za druhé tím, že 2. běhu se účastnili zejména studenti ekonomických oborů, kteří si uvědomují širší ekonomické souvislosti a tudíž zahrnují do odpovědi větší očekávání. Studenti se, bez ohledu na obor studia, shodli na tom, že by kurz doporučili svým kolegům.
Druhý okruh otázek - přínos kurzu pro studenta. Dotazníkové šetření mezi účastníky kurzů ukázalo, že naprostá většina studentů měla za to, že jim kurz umožnil pochopit širší souvislosti problematiky (s jednobodovým vychýlením směrem ke studentům ekonomických oborů). Výraznější rozdíl se projevil u odpovědí na otázku, zda získané vědomosti umožní studentům lépe využít jejich znalosti v praxi (studenti ekonomických oborů považovali kurz v tomto směru za přínosnější). Větší rozdíly se naproti tomu neprojevily v odpovědích na otázky týkající se časové náročnosti přípravy na zkoušku a nároků na průběžné studium, stejně jako u otázek o přínosnosti výuky. Mírný rozdíl lze vidět u odpovědí na otázku týkající se dalšího studia v dané oblasti – o něco větší sklon k dalšímu studiu vykazují odpovědi studentů ekonomických oborů – a dále na otázku, zda studenti budou získané vědomosti využívat (rovněž mírná tendence k většímu využití u studentů ekonomických oborů). Mírně větší rozptyl vykazují rovněž odpovědi studentů ekonomických oborů na otázku, zda látku kurzu pochopili.
Třetí okruh otázek - hodnocení přednášejícího. Vyhodnocení dotazníků ukázalo, že u tohoto okruhu otázek existuje nejmenší rozptyl odpovědí. Studenti odpověděli kladně (v mezích prvních dvou bodů hodnotící stupnice, s výraznou převahou odpovědí zcela souhlasím) na všechny otázky. Slabou odchylku z tohoto trendu představují pouze odpovědi na otázku, zda byl čas výuky efektivně využit, kde se vyskytuje větší počet odpovědí na úrovni druhého stupně hodnotící stupnice (spíše souhlasím), a dále odpovědi na otázku, zda přednášející doporučovali dostatečně na zdroje literatury, kde se rovněž vyskytuje větší počet odpovědí na úrovni druhého stupně hodnotící stupnice (spíše souhlasím).
Poslední okruh otázek se týkal celkového hodnocení kurzu v porovnání s jinými nespecifikovanými přednáškami. Vyhodnocení dotazníkového šetření mezi účastníky kurzů ukázalo, že studenti hodnotili v průměru kurz jako nadprůměrný.
Kurzů ověřujících výsledky práce na projektu zaměřeném na přípravu kurzuŘešení environmentálních konfliktů jednáním se zúčastnili posluchači Vysoké školy ekonomické v Praze, Matematicko-fyzikální fakulty UK Praha, Fakulty humanitních studií UK Praha, Přírodovědecké fakulty UK Praha, Českého vysokého učení technického (fakulta elektrotechnická, fakulta stavební). I v tomto případě kurz proběhl ve dvou bězích. Kurzů se účastnili v největší míře studenti Vysoké školy ekonomické v Praze (85%).
Oba kurzy vyučoval autor připraveného učebního textu ing. Aleš Lisa, odborný asistent katedry politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické Praha. I zde měli studenti připravovaný učební text k dispozici v tištěné formě a jedním z cílů kurzů bylo ověřit kvalitu tohoto textu. Opět bylo využito rozhovorů autora s jednotlivými studenty, zpracovaných podrobných komentářů jednotlivých studentů k textu v písemné formě a skupinové diskuse k rukopisu učebního textu na závěr obou kurzů.
Studenti zdůraznili zejména větší náročnost první části textu, věnované problematice environmentální politiky, a to jak z hlediska obsahového, tak formulačního. Jako klíčový problém se z tohoto hlediska ukázala skutečnost, že většina studentů neabsolvovala žádný kurz politické teorie, případně pouze úvod do problematiky. Autor proto přistoupil k některým změnám směřujícím ke zjednodušení struktury a rozsahu výkladu v této části, a doplnil text o vysvětlující poznámky, odkazy, hesla a definice. Z tohoto hlediska se ukázal jako velmi efektivní zvolený netradiční formát publikace se širokými záložkami, do nichž bylo možné tyto vysvětlující a shrnující odkazy umístit. Možnost dělat si do textu při studiu vlastní poznámky a odkazy studenti uvítali.
Studenti v diskusi dále ocenili přehlednost a srozumitelnost druhé části textu, a její praktické zaměření. Autor proto provedl na základě diskuse zejména některé menší úpravy směřující k většímu využití příkladů z praxe pro ilustraci problémů obsažených v učebním textu.
Součástí závěrečné diskuse studentů s vyučujícím byly i připomínky k formě výuky a srozumitelnost kurzu a učebního textu pro studenty různých typů vysokých škol. I u tohoto kurzu studenti zdůraznili zejména přínosnost kombinace teoretického výkladu a využití her a simulačních modelů.
Pokud jde o E-learningovou verzi kurzu, studenti se, vzhledem k velké váze her a simulací při výuce, shodli na tom, že její praktické využití lze spatřovat spíše jako podporu interaktivní výuky (tj. zdroj informací, možnost průběžného ověřování získávaných znalostí formou cvičných testů a úkolů, podpůrný nástroj přípravy na zkoušku apod.). Využití E-learningové verze pro kurz v plně nebo částečně distanční podobě je z pohledu studentů možné, ale méně zajímavé. Protože významnou roli zde hraje technická podpora, studenti vyjádřili obavu, že by ne vždy byli schopni vyhovět požadavkům na ně v tomto směru kladeným.
I v případě tohoto předmětu byl zpracován manuál pro vyučující, který má obdobnou strukturu a cíle, jako manuál pro učitele předchozího předmětu.
První okruh otázek - kurz jako celek. I zde dotazníkové šetření mezi účastníky kurzů ukázalo, že naprostá většina studentů považovala kurz jako celek za obsahově přínosný a odlišný od jiných kurzů podobného zaměření. Z hlediska náročnosti kurzu považovali studenti kurz za středně náročný až náročný (ve srovnání s jinými kurzy) s vyrovnaným rozptylem odpovědí. Poměrně velký rozptyl odpovědí vykázaly odpovědi na otázku, zda je obsahová náplň kurzu jedinečná, přičemž výrazně převažovaly odpovědi zcela souhlasím a spíše souhlasím. Mírné vychýlení k odpovědím ani souhlas, ani nesouhlas (5 odpovědí, tj. 20 %) v tomto případě lze vysvětlit tím, že někteří studenti již absolvovali obecný kurz řešení konfliktů, přičemž tato problematika byla v hodnoceném kurzu logicky také obsažena. Tento vliv se patrně promítl i do odpovědí na otázku, zda v rámci kurzu byla probrána všechna látka uvedená v sylabu kurzu (40 % odpovědí ani souhlas, ani nesouhlas), a to vzhledem k vyšším očekáváním těchto studentů. Studenti se, bez ohledu na obor studia, shodli na tom, že by kurz doporučili svým kolegům.
Druhý okruh otázek - přínos kurzu pro studenta. Dotazníkové šetření mezi účastníky kurzů ukázalo, že naprostá většina studentů měla za to, že jim kurz umožnil pochopit širší souvislosti problematiky (s více než 90% zastoupením odpovědí v levé polovině hodnotící stupnice – zcela souhlasím, resp. spíše souhlasím). Výrazně vyrovnané odpovědi se projevily na otázku, zda získané vědomosti umožní studentům lépe využít jejich znalosti v praxi (se zcela pravidelným rozložením odpovědí mezi první tři stupně hodnotící škály). Výrazné rozdíly se neprojevily ani v odpovědích na otázky týkající se časové náročnosti přípravy na zkoušku a nároků na průběžné studium, kde většina studentů (cca 80 %) hodnotila kurz jako středně náročný. Studenti považovali svoji účast na výuce za přínosnou (s rovnoměrným rozložením odpovědí mezi první dva stupně hodnotící škály – tj. zcela souhlasím, resp.spíše souhlasím). Mírný rozdíl lze vidět rovněž u odpovědí na otázku týkající se zájmu o další studium v dané oblasti. Na otázku, zda studenti budou schopni získané vědomosti využívat, stejně jako na otázku, zda látku kurzu pochopili, 85% studentů odpovědělo kladně.
Třetí okruh otázek - hodnocení přednášejícího. Vyhodnocení dotazníkového šetření mezi účastníky kurzů ukázalo, že u tohoto okruhu otázek existuje nejmenší rozptyl odpovědí. Studenti odpověděli kladně (v mezích prvních dvou bodů hodnotící stupnice) na všechny otázky. Slabou odchylku z tohoto trendu představují pouze odpovědi na otázku, zda vyučující poskytoval prostor pro dotazy, kde 90 % studentů odpovědělo zcela souhlasím, a dále odpovědi na otázku, zda přednášející doporučovali dostatečné množství zdrojů literatury, kde se naopak vyskytuje větší počet odpovědí na úrovni druhého stupně hodnotící stupnice (spíše souhlasím), a odpovědi na otázku čas výuky byl efektivně využit (spíše souhlasím).
Poslední okruh otázek -celkové hodnocení kurzu v porovnání s jinými nespecifikovanými přednáškami. Vyhodnocení dotazníkového šetření mezi účastníky kurzů ukázalo, že studenti hodnotili kurz jako nadprůměrný.
Kurzu, který měl ověřit výsledky práce na projektu zaměřeném na přípravu kurzu Ekonomie a politika životního prostředí – výukové případové studie, se účastnili posluchači Vysoké školy ekonomické v Praze, Filosofické fakulty UK Praha, Fakulty sociálních věd UK Praha, Přírodovědecké fakulty UK Praha, Českého vysokého učení technického a České zemědělské univerzity. Struktura studentů umožnila prověřit kvalitu připravených studijních materiálů a výuky z pohledu interdisciplinárního přístupu a využití těchto materiálů a získaných poznatků pro potřeby různých vysokých škol a studijních programů (v souladu s charakterem projektu a jeho zaměřením na prohloubení spolupráce pražských vysokých škol). Předešlou zkušenost s výukou s pomocí výukových případových studií mělo 18 % studentů.
Vlastní příprava učebních materiálů probíhala v několika etapách. V první etapě zadavatelé vytipovali vhodná témata případových studií tak, aby byly pokryty významné složky životního prostředí a významné metody, koncepty a teorie, využívané v současné environmentální ekonomii a dalších disciplínách.
V další etapě byli osloveni potenciální autoři a byli podrobně seznámeni s požadavky na zpracování případové studie. Kromě úvodního školení editoři osobně s každým autorem opakovaně hovořili,a postupně společně upřesňovali obsah a formu zpracovávaných případových studií. Většina případových studií byla v rámci této etapy několikrát upravena resp. přepracována.
Při vlastním ověřování případových studií ve výuce byla snaha, aby se v maximální možné míře tohoto ověřování účastnili sami autoři případových studií, čehož se podařilo dosáhnout. Po výuce s pomocí případové studie následovala vždy diskuse se studenty v rozsahu cca 40–60 minut s cílem shromáždit poznatky, připomínky a náměty k případové studii z pohledu uživatelů, a to jak z hlediska obsahového (zaměření, náročnost na pochopení, přípravu a další znalosti, struktura), tak formálního (úprava, čtivost, přehlednost, grafické zpracování včetně grafů, tabulek, příloh apod.). Součástí této diskuse byly i připomínky k formě výuky a možnostem jejího rozvoje a obohacení, včetně potenciálu případové studie stimulovat diskusi studentů, zvýšit jejich zájem o danou problematiku a prohloubit pochopení širších souvislostí studované problematiky.
Dalším krokem po výuce byla detailní diskuse s autorem o jeho poznatcích z výuky případové studie, názorech studentů a připomínkách zadavatelů, kteří se osobně výuky zúčastnili a sledovali jak výuku, tak reakce studentů i autorů.
Na závěr kurzu proběhla diskuse se studenty o celkovém konceptu kurzu využívajícím pro výuku případové studie, o struktuře takového kurzu (tj. zaměření případových studií jako celku vytvářejícího synergický efekt v rozvoji poznání a pochopení studované problematiky), a o možných zlepšeních z pohledu studentů – uživatelů.
Na základě získaných poznatků byly jednotlivé případové studie dále upraveny a přepracovány do závěrečné podoby, a připraveny k publikaci.
Posledním, závěrečný kurz projektu byl zaměřen mj. na ověření synergie vyplývající z propojení všech tří předmětů a byly testovány možnosti a efektivita výuky případových studií v rámci E-learningového kurzu, resp. kurzu s E-learningovou podporou. Využití elektronické podpory se ukázalo potenciálně prospěšné zejména v oblasti obohacení přípravy studentů na výuku realizovanou formou případových studií (možnost získání dodatečných informací apod.). Současně se ukázalo, že využití případových studií ve výuce je podstatně efektivnější při přímé diskusi studentů a bezprostředním vedením učitele. To samozřejmě neznamená, že by nebylo možné případové studie využít v samostatném E-learningovém kurzu – jeho realizace ale vyžaduje velmi kvalitní technickou podporu a vyučující musí vzít v úvahu absenci bezprostředního kontaktu studentů a vyučujícího. Rovněž hodnocení u této formy výuky předmětu by muselo být zcela jiné, než bodové ohodnocení vystoupení jednotlivých studentů v diskusích k jednotlivým výukovým případovým studiím.
Výuka kurzu potvrdila, že studium s pomocí výukových případových studií je náročné na přípravu jak pro studenty, tak pro vyučujícího. Současně ale ukázala, že tato forma výuky má velký potenciál a studenti se zájmem o studovanou problematikou ji považují za efektivní výukovou metodu. Ukázalo se, že v případě intenzivního (mimosemestrálního kurzu) je vhodné, vzhledem k náročnosti na přípravu studentů na výukovou hodinu realizovanou s pomocí výukové případové studie, zvolit formát výuky v rozsahu maximálně jedna případová studie denně. V případě většího zatížení studentů se snižuje úroveň diskuse a tím i efekt výuky.
Ukázalo se rovněž, že tato forma výuky, pokud má být efektivní, se musí opírat o kvalitně připravené případové studie a že příprava takové studie je náročná jak pro zadavatele, tak pro zpracovatele, a vyžaduje jejich systematickou spolupráci a vzájemnou komunikaci. Toto úsilí se ale u kvalitní případové studie zúročí v potenciálu pro její široké využití ve výukovém procesu, protože učiteli poskytuje širokou variabilitu pro její využití v závislosti na zaměření, znalostech a zájmu studentů.
Hodnocení kurzu využívajících výkových případových studií bylo ze strany studentů výrazně pozitivní. Studenti oceňovali zejména skutečnost, že tato forma výuky stimuluje samostatné myšlení, dále potenciál této formy výuky pochopit širší souvislosti studované problematiky, a to nejenom v oblasti životního prostředí, ale i z hlediska širších souvislostí (politických, kulturních atd.), a umožňuje (vyžaduje) tvůrčím způsobem aplikovat teorii (metody, koncepty) různých vědních disciplín.
Závěrem lze konstatovat, že předměty „Environmentální ekonomie a politika i pro nespecialisty“ a „Řešení environmentálních konfliktů jednáním“ jsou v této podobě dostatečně srozumitelné i studentům neekonomických škol a mohou zde být využity v běžné semestrální výuce, mimosemestrálních kurzech (zvláště výhodné jsou pro různé letní školy) a v omezené míře i v e-learningové podobě. Při využití v podobě e-learningové formy je vhodné zařadit úvodní 3–4 denní soustředění a pokud možno i soustředění závěrečné spojené s osobním složením příslušných zkoušek.
Předmět „případové studie“ lze rovněž učit studenty škol různých oborů a zaměření. Pro skutečně kvalitní průběh tohoto kurzu je vhodné předchozí absolvování předmětu environmentální ekonomie a politiky a lépe i předmětu řešení environmentálních konflitků vyjednáváním nebo alespoň jejich souběžné studium. Při souběžném studiu je třeba případové studie vhodně řadit – začít méně náročnými, postupně zařadit studie zahrnující více ekonomické analýzy až ke komplexním studiím diskutujícím složitější ekonomické i politické stránky problému. Předmět případové studie lze v e-learningové podobě vyučovat jen velmi obtížně. E-learningové verze výukových případových studií však mohou sloužit ke zkvalitnění přípravy a i například k částečnému vyrovnání podmínek studentů bydlících společně na koleji a bydlících jednotlivě. Diskusi výukových případových studií ve speciální učebně však těžko může něco nahradit.
Jednotlivé kurzy mohou být vyučovány nezávisle. Tvoří však vhodný celek – modul dotovaný 18 ECTS kredity{footnote}European Credit Transfer System, viz http://www.natur.cuni.cz/www/en/data/study/ects.html {/footnote}vhodný k zařazení na různých typech vysokých škol. Pokud je modul vyučován jako celek, je dobré nejprve absolvovat kurz „Environmentální ekonomie a politiky“. Souběžně s ním lze studovat kurz „Řešení environmentálních konfliktů jednáním“. Třetí kurz spočívající v diskusích výukových případových studií je nejvhodnější studovat až po absolvování předchozích dvou kurzů. Pokud by tyto tři kurzy tvořily náplň intenzivního kurzu, například letní školy, vhodná délka trvání je 3 týdny.
Při přípravě uvedených kurzů a učebních pomůcek pro ně byly využity i výše uváděné poznatky z hodnocení ověřovacích kurzů studenty. Učební pomůcky k uváděným kurzům jsou k dispozici na Katedře ekonomiky životního prostředí VŠE Praha. V případě zájmu kontaktujte prosím vedoucího této katedry doc. Petra Šauera.
ŠAUER, Petr. Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky. Praha : UK COŽP, 2007. 163 s. ISBN 978-80-87076-06-4
LISA, Aleš . Řešení environmentálních konfliktů jednáním i jinak. 1. vyd. Praha : Univerzita Karlova, 2007. 135 s. ISBN 978-80-87076-07-1
ŠAUER, Petr, LISA, Aleš (ed.). Environmentální ekonomie a politika: Výukové případové studie. Praha : UK, 2007. 447 s. ISBN 978-80-87076-08-8
Autoři: Aleš Lisa, Katedra politologie, Vysoká škola ekonomická v Praze Petr ŠauerVedoucí katedry ekonomiky životního prostředí, Vysoká škola ekonomická v Praze
E-learningové formy výuky jsou předmětem řešení začínajícího projetku: Návrh aktualizovaných výukových modelů, rozvinutí metody počítačem podporované výuky (e-learning) a zavedení evaluačních mechanizmů pro celoživotní vzdělávání v oblasti životního prostředí („E-V-Learn“) v rámci „Resortního programu výzkumu a vývoje v působnosti Ministerstva životního prostředí“ (kód programu: SP) na léta 2007-2013 s počátkem řešení projektů v roce 2008. Jeho řešitelem je COŽP UK ve spolupráci s dalšími partnery, například VŠE v Praze.
[1] Uvedené kurzy byly zpracovány v rámci evropského projektu JPD3 „Rozvoj kapacit VŠ pro udržitelný rozvoj“ č. CZ 04.3.07/3.1.01.1/0178, usilujícího o nové formy výuky, zkvalitnění spolupráce pražských vysokých škol a informačních služeb v interdisciplinární oblasti udržitelného rozvoje. Projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem, Státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy. Jeho nositelem bylo Centrum pro otázky životního prostředí UK Praha; aktivity popisované v článku byly realizovány na Vysoké škole ekonomické Praha (katedra ekonomiky životního prostředí a katedra politologie)